Rakovina
PŘÍČINY RAKOVINY
Složky výživy a rakovina
Rakoviny, jejichž hlavní příčinou je výživa, jsou podstatně častější v nejčistších a téměř liduprázdných oblastech Švédska, Norska, Nového Zélandu, Islandu i u Eskymáků žijících daleko od civilizace než v nejznečištěnějších velkoměstech Japonska či v rozvojových zemích. Jsou tedy časté všude tam, kde je ve stravě nadbytek tuku a bílkovin - a jsou ojedinělé v zemích, kde je ve výživě málo tuku a minimální nadbytek bílkovin.
V hospodářsky vyspělých zemích s moderní drahou stravou je podstatně vyšší výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku, prostaty, vaječníků a jiných orgánů. Máme tím na mysli, že výskyt rakoviny i úmrtnost vzrostla u osob stejného věku, a to jak oproti minulosti, tak proti zemím či skupinám obyvatelstva, které se živí převážně rostlinnou stravou. Až donedávna, dokud tato strava převládala i v Evropě, Severní Americe a na území bývalého Sovětského svazu, byl zde ve stejných věkových skupinách výskyt těchto typů rakoviny nižší. Předpokládáme proto, že tento nárůst četnosti rakoviny je způsoben změnou ve složení stravy.
Současná strava v hospodářsky vyspělých zemích se vyznačuje neobyčejně zvýšeným absolutním i relativním množstvím živočišných potravin (a tedy i živočišných bílkovin a tuků - a zvláště cholesterolu, a v důsledku toho i celkových bílkovin a celkových tuků). Kromě toho tato strava obsahuje menší množství vlákniny a někdy i zeleniny, ovoce a některých vitaminů, hlavně vitaminu C a karotenů.
Všechny hlavní zkoumané složky výživy jsou vysoce korelovány a ve většině potravin se vyskytují současně buď v nadbytku nebo v nedostatku. Například maso či vejce obsahují současně bílkoviny, tuky a cholesterol, ale téměř žádné uhlohydráty, vlákninu, vitamin C a prakticky ani karotén. Lze proto mnohdy jen obtížně rozhodnout, která z těchto složek stravy, ať už pro její nedostatek či spíše nadbytek, má skutečně škodlivý účinek (a která je pouze spojena s celkovým trendem od převážně rostlinné stravy ke stravě s vysokým podílem tuku a často i živočišných bílkovin).
Ztužené tuky
V zemích, kde v uplynulých desetiletích výskyt rakoviny stále stoupal až na nynější velmi vysokou úroveň (týká se hospodářsky vyspělých zemí s výjimkou Japonska), docházelo ve stejném období k neustálému růstu spotřeby rostlinných tuků. Současně s tím jak volné (tj. hlavně lisované) rostlinné tuky nahrazovaly ve stále větší míře živočišné tuky, docházelo k vzestupu celkové spotřeby tuku. Protože oba tyto procesy probíhaly současně, lze jejich účinek v epidemiologických studiích těžko odlišit.
Trans-mastné kyseliny
Některé rostlinné oleje jsou ztužovány částečnou hydrogenací, přičemž vzniká velké množství v rostlinách ani v mase běžně se nevyskytujících trans-mastných kyselin. Spotřeba těchto trans-mastných kyselin vzrostla v USA ze 4,4 g na osobu denně v roce 1910 na 12,1 g v roce 1972.
Enig et al. na základě toho podrobují kritice běžné představy o vztahu celkové spotřeby tuku a výskytu rakoviny a docházejí k závěru, že možnou příčinou jsou průmyslově zpracované rostlinné oleje. Odhaduje se, že více než 90% trans-mastných kyselin v americké stravě pochází ze zpracovaných rostlinných olejů. Enig a spolupracovníci však v následující diskusi připustili, že jejich hypotéza je sice podložená, ale zdaleka ne prokázaná. Přesto je dost důvodů k zevrubnému zkoumání tohoto problému. Trans-mastné kyseliny se ve velkém množství dostávají do tkáňových lipidů a zde působí rozdílně než normální mastné kyseliny. In vivo bylo například prokázáno, že trans-mastné kyseliny v srdečních mitochondriích snižují okysličovací schopnost (Hsu et al. 1977). Podle pozorování Hogana et al. (1984) trans-mastné kyseliny podporují (jako promotor) u krys vznik nádorů tlustého střeva. (Naproti tomu Reddy et al. (1985) škodlivý účinek trans-mastných kyselin nezaznamenali.)
Sociálně-ekonomické postavení
V zemích s drahou stravou je vyšší výskyt obezity i rakoviny než tam, kde je sice dostatek potravy, ale nepožívá se velké množství živočišných produktů a rostlinných olejů. Obezita se udává jako rizikový faktor pro rakovinu prsu a dělohy aj., zvláště mezi staršími pacientkami (De Waard et al. 1974, Hems 1970, Wynder et al. 1966, Stewart et al. 1966). Tyto a jiné rakoviny se však málo vyskytují u obezních Afričanek a u osob s nadváhou i v jiných oblastech s převážně rostlinnou, průmyslově nerafinovanou stravou. To naznačuje, že skutečný rizikový faktor je strava nevhodného složení, umožněná vyššími příjmy.
Černošky v USA jsou častěji obézní než bělošky, ale přitom méně trpí rakovinou prsu. To lze vysvětlovat tím, že černošky vzhledem k průměrně nižšímu sociálně-ekonomickému postavení zřejmě požívaly levnější stravu. Correa et al. (1966) v Kolumbii zjistili, že čím vyšší je příjmová skupina, tím častěji se vyskytuje rakovina tlustého střeva. Vyšší příjmy jsou zřejmě spojeny s dražší stravou. Také Hoover et al. (1975) a Mason et al. (1973) potvrzují, že ženy z vyšších sociálních tříd v USA měly podstatně vyšší frekvenci rakoviny konečníku, prsu, vaječníků, tlustého střeva. Atd.
Z knihy Tomáše Husáka „Rakovině zabráníš“. Dr. Husák působil dlouhé roky jako čs. národní zástupce v Mezinárodní federaci pro zpracování dat v komisi pro zpracování údajů o zdraví člověka. V Hannoveru byl zvolen předsedou celosvětové pracovní skupiny, působící v tomto oboru. Rok pracoval ve výzkumu na univerzitě v Edinburghu ve Skotsku, půl roku ve výzkumu na univerzitě v Paříži. Je autorem asi sta článků v domácích i mezinárodních odborných časopisech a několika knih.
Nejuznávanější světoví odborníci na výzkum rakoviny (Wynder, Doll, Peto, Weisburger a další) určili jednotlivé faktory, které mohou mít podíl na vzniku rakoviny. V uvedené tabulce jsou průměrné hodnoty z jejich rozborů:
příčina podíl na úmrtí choroba
výživa (nadbytek tuku a bílkovin nad nezbytnou potřebu)
40-50% hlavně rakovina tlustého střeva a konečníku,
slinivky břišní, prostaty, prsu, vaječníků
kouření 25% hlavně rakovina plic, hrtanu, ústní dutiny a
hltanu, jícnu
infekční mikroorganismy a
nízká hygiena skladování potravin
15% hlavně rakovina jater, děložního čípku, žaludku
znečištění životního a pracovního prostředí
5-10% nejvíce dusičnanů ve vodě i v potravě je
v přelidněném Japonsku - tam je ve světě
nejčastější rakovina žaludku
ostatní (alkohol, radiace atd.)
asi 10% různé druhy rakoviny
Tomáš Husák: Rakovině zabráníš
BOJ PROTI RAKOVINĚ
Konečně je věda o výživě na stopě dlouho předvídané souvislosti mezi výživou a rakovinou! Rakovina je druhou nejčastější příčinou úmrtí u nás, každý čtvrtý z nás na ni někdy ve svém životě onemocní. Proto byla s nadějí přijata domněnka, že výživa může za určitých podmínek tělu pomoci bránit se proti rakovině. Když se náznaky množily, byly tyto domněnky stále silnější, až bylo nakonec dokázáno, že určité látky přijímané potravou mohou mít důležitou roli v ochraně před rakovinou a že odolnost proti rakovině lze výživou zvýšit.
Čtyři skupiny nepřímých důkazů
Výzkum vytýčil čtyři různé cesty, jak zkoumat souvislost mezi výživou a rakovinou. Za prvé vzbudilo srovnání počtu případů onemocnění určitým druhem rakoviny v různých zemích podezření, že by mohla existovat souvislost mezi určitým způsobem výživy a vznikem určitého druhu rakoviny. Například Japonci, kteří jedí hodně uzených ryb, mají vysoký výskyt rakoviny žaludku. Na druhé straně má jejich strava nízký obsah tuku a v populaci je jen málo případů rakoviny tlustého střeva a prsu. To je jen jeden příklad toho, jak se dají tyto souvislosti u různých skupin lidí sledovat. Ačkoli tyto skutečnosti nedokazují, že stravovací návyky způsobují rakovinu, přesto dávají vědcům podněty k bližšímu zkoumání.
Přesvědčivé důkazy obdržíme, když zjistíme rozdíl ve výskytu rakoviny u skupiny lidí, kteří změní své stravovací návyky. Když se někteří Japonci přestěhovali na Havaj a přitom stoupla jejich spotřeba masa a tuku a klesla spotřeba vlákniny, zvýšil se u nich výskyt rakoviny tlustého střeva a prsu. Mezi Japonci, kteří se usadili na americkém kontinentě a převzali typicky americký způsob výživy, se rozšířily tyto druhy rakoviny ještě více. Ano, tito lidé vykazovali výskyt jednotlivých druhů rakoviny ve stejné míře, jaká je obvyklá ve Spojených státech. Zatímco rakovina tlustého střeva a prsu stoupla, výskyt rakoviny žaludku klesl na hodnotu běžnou u rodilých Američanů.
Zajímavé bylo také zjištění, že i podskupiny jedné kultury vykazovaly různý výskyt rakoviny. Příkladem jsou členové církve adventistů sedmého dne, kteří žijí v Kalifornii. Počet případů rakoviny je u této skupiny lidí o čtyřicet procent nižší než v Kalifornii všeobecně. Příslušníci této církve nekouří, vystříhají se alkoholu a kofeinu a jsou často lakto-ovo-vegetariány. Délka života mužů adventistů je o devět let vyšší než kalifornský průměr. Ještě zajímavější je fakt, že uvnitř této skupiny žijí vegetariáni o 4,2 roky déle než nevegetariáni.
Druhá skupina důkazů pochází z pokusů na zvířatech. Existuje-li domněnka, že určité látky přijímané potravou podporují vznik rakoviny a jiné působí preventivně, lze tyto možnosti testovat na zvířatech. Když se u skupiny krys nebo jiných zvířat prokáže rakovina, pak polovina těchto zvířat dostane potravu s bohatým obsahem látky, jejíž vliv na rakovinu zkoumáme, zatímco druhá polovina dostane stejnou potravu bez zkoumané látky. Takové pokusy dávají konkrétnější informace než statistiky obyvatelstva, neboť udržují konstantní všechny faktory kromě jediného, který se zkoumá. Proto můžeme všechny rozdíly mezi oběma skupinami zvířat týkající se průběhu nemoci nebo délky života vztáhnout k výživě. Takové pokusy na zvířatech často potvrdily domněnky, které vyplynuly ze statistik různých skupin obyvatelstva.
Ačkoli mohou být pokusy na zvířatech velkou pomocí, nedají se jejich výsledky pro rozdílnost druhů bezprostředně přenést na člověka. Z tohoto důvodu je velmi cenný třetí směr výzkumu. Lidské rakovinné buňky, odebrané pacientovi s rakovinou, lze udržovat v laboratorních podmínkách neomezeně dlouho při životě. (Normální lidské buňky dosahují jen určitého počtu dělení a pak odumírají, ale rakovinné buňky se dělí za příznivých laboratorních podmínek neomezeně dlouho.) Tak je možno přímo v laboratoři sledovat, jak různé látky ovlivňují rychlost růstu rakovinných buněk.
Čtvrtým nepřímým důkazem o vztahu mezi výživou a rakovinou by bylo, kdyby se po mnoho let regulovala výživa u zdravých lidí a srovnával by se počet případů rakoviny u skupin různě se stravujících. To by bylo samozřejmě těžké realizovat. Přesto probíhá dnes několik výzkumů, které se o to pokoušejí. Je nemožné kontrolovat všechno, co lidé jedí, jak to lze u pokusných zvířat. Dá se však zvýšit u testovací skupiny příjem určité látky a pak srovnávat výskyt rakoviny v této skupině se skupinou, která přijímá běžnou stravu. Jeden z takových výzkumů se dnes provádí v USA na třiceti tisících lékařích a zkoumanou látkou je betakarotén. Zdá se, že výsledky budou zajímavé.
Jestliže výzkumy na lidech, zvířatech a v laboratoři ukazují všechny stejným směrem, dá se již vyvodit několik opatrných závěrů. Je pravděpodobné, že nejméně třicet pět procent všech případů rakoviny u lidí je podmíněno výživou. Mnohé konkrétní způsoby výživy je možno označit jako podporující rakovinu nebo jako chránící před rakovinou. Abychom správně zhodnotili jedinečnou roli, kterou tyto způsoby výživy hrají, měli bychom znát některé základní informace o rakovině.
Co je to rakovina?
Dorlandův lékařský slovník definuje rakovinu jako „buněčný nádor, který vede za normálních okolností ke smrti“. Látky, které mohou iniciovat rakovinotvorný proces, se nazývají karcinogeny. Existuje přes sto různých druhů rakoviny, které lze rozdělit zhruba do pěti různých kategorií:
– karcinomy (nádory vycházející z epitelových buněk)
– leukémie (nádory vycházející z krevních buněk – bílých krvinek na různém stupni vývoje)
– lymfomy (nádory vycházející z lymfatických – mízních – uzlin a jiné lymfatické tkáně)
– sarkomy (nádory vycházející z pojivové tkáně – vazivo, chrupavka, kosti, tuková a svalová tkáň)
– nádory vycházející z nervové tkáně
Zajímavé je, že ačkoli existuje mnoho druhů rakoviny, za smrt v důsledku rakoviny jsou z 80-90 procent odpovědny karcinomy. Všechny ostatní dohromady zapříčiňují jen 10-20 procent úmrtí. To souvisí pravděpodobně se skutečností, že epitelové buňky se zvlášť rychle rozmnožují, mnohem rychleji než jiné druhy buněk. Buňky, které se dělí jen zřídka, jako například nervové buňky, jsou také zřídka napadeny rakovinou. Tato skutečnost má pro hodnocení úlohy výživy v prevenci rakoviny velký význam.
BOJ PROTI RAKOVINĚ /2
Rakovina vzniká zřejmě z jediné buňky, jejíž genetický kód byl poškozen. Když se tato buňka dělí, jsou defektní i buňky, které z ní nově vzniknou. Takto může nakonec vzniknout nádor. V protikladu k rozšířené představě je mezi prvním poškozením buňky a skutečným vznikem nádoru značný časový odstup – ve většině případů několik let nebo dokonce desetiletí. Co však způsobí prvotní poškození buňky? Karcinogeny – chemikálie obsažené ve vodě nebo v potravě, v tabákovém kouři a znečištěném vzduchu, určité viry, ultrafialové a rentgenové záření, stres, to jsou jen některé z příčin, se kterými se setkáváme. Každý karcinogen může napadnout normální buňku a poškodit její genetický kód uložený v deoxyribonukleové kyselině (DNA) v buněčném jádře.
Stop karcinogenům
Ideální by bylo, kdyby karcinogeny vůbec nemohly vniknout do těla. Je známo, že před rakovinou plic se člověk může nejlépe chránit tím, že zanechá kouření, neboť tím se zabrání poškození plic karcinogeny obsaženými v tabákovém kouři. Podobně může člověk snížit příjem karcinogenů potravou tak, že se vyhýbá některým rizikovým způsobům její přípravy. Když se maso tepelně zpracovává nad ohněm a tuk kape na uhlí nebo hořák, tvoří se karcinogeny, které se stoupajícím kouřem přenášejí zpátky na maso. V oblastech, kde lidé jedí mnoho uzených nebo solí konzervovaných potravin, je více případů rakoviny žaludku. Je tedy dobré položit při grilování maso na hliníkovou fólii nebo na pánev.
Další možností, jak se karcinogenům vyhnout, je zabránit jejich vzniku přímo v lidském organismu. Tímto způsobem například chrání vitamín C tělo před útoky velmi silných karcinogenů, nitrosaminů. Nitrosaminy se tvoří v žaludku z dusičnanů a dusitanů, které jsou obsaženy v mnohých potravinách, ve vodě a dokonce i ve slinách. Vitamín C může vzniku nitrosaminů takřka úplně zabránit.
Aby mohl vitamín C působit, musí být k dispozici v dostatečném množství. Toto můžeme v každodenním životě jednoduše uplatnit: dopřejte si při každém jídle trochu vitamínu C. Tato důležitá látka není sice obsažená v masitých, mléčných a obilných pokrmech, ale v ovoci a zelenině se nalézá v dostatečném množství. Vitamin C obsahuje většina druhů ovoce a zeleniny v syrovém i ve zpracovaném stavu - to však za předpokladu, že nejsou rozřezány na drobné kousky a vystaveny teplu a vzduchu, protože tím se vitamín C ničí (např. hranolky). Jedno kiwi ke snídani, kolečko rajčete na chleba ke svačině, pečený brambor nebo třeba kousek jahodové dortu – to jsou jen některé z možností, jak zajistit dostatek vitamínu C. Možná nás vitamín C chrání i před jinými karcinogeny, ale o dusičnanech a dusitanech, kterým jsme vystaveni každý den, to víme naprosto bezpečně.
Přesto nemůžeme zabránit, aby se některé karcinogeny dostaly do trávicího traktu. I zde však mohou určité potraviny pomoci. Ukazuje se, že celozrnné produkty obsahují určité látky, které ničí některé karcinogeny, a mnohé nasvědčuje tomu, že výživa bohatá na vlákninu snižuje koncentraci karcinogenů ve střevech, takže mají menší šanci své působení plně rozvinout! Vláknina poskytuje dokonce velmi dobrou ochranu před rakovinou prsu. Ženy - vegetariánky mají mnohem nižší výskyt rakoviny prsu, za což zřejmě vděčí potravě s vysokým obsahem vlákniny. Existuje souvislost mezi rakovinou prsu a vysokou hladinou estrogenů v krvi. Estrogeny (ženské pohlavní hormony) se dostávají z jater žlučí do zažívacího traktu, kde se vážou na vlákninu a jsou pak vyloučeny z těla, čímž se brání jejich zpětnému vstřebání do krve a následnému zvýšení jejich hladiny.
Detoxikační centrum
Přesto se podaří některým karcinogenům dostat se do krevního oběhu; tělo má však k dispozici ještě další obranný systém: detoxikační centrum (centrum k odbourávání škodlivých látek a jedů) v játrech a jiných tkáních. I v tom hraje výživa svoji roli a dokonce si myslím, že právě zde je souvislost mezi výživou a rakovinou nejmarkantnější. Existují totiž důkazy pro to, že u lidí, kteří jedí často zelí, květák, brokolici, růžičkovou kapustu a jinou zeleninu z rodu křížatých, je menší pravděpodobnost, že onemocní rakovinou. Určité látky v těchto potravinách zvyšují aktivitu enzymů důležitých pro proces detoxikace. Tyto enzymy zřejmě přeměňují karcinogeny na neškodné látky, které jsou z těla posléze vyloučeny. Ale jako v každém čistícím procesu, i při tomto se ne všechny karcinogeny „očistí“. Několik málo jich vytrvá na své „zlé“ cestě a opustí detoxikační centrum se zesílenými karcinogenními vlastnostmi. Mluvíme zde o aktivovaných karcinogenech.
Napadení zdravé buňky
Tyto aktivované karcinogeny dělají „špinavou“ práci. Napadají genetický materiál (DNA) zdravé buňky a mohou zapříčinit jeho změnu - mutaci. Všechny další buňky, které pak vzejdou z dělení takto poškozené buňky, budou defektní. Přestože byla poškozena DNA, není ještě všechno ztraceno. Další důležitá látka, vitamín A, zde může hrát významnou obrannou roli. Pokusy s vitamínem A prováděné na zvířatech přinesly úžasné výsledky a zdá se, že tato látka poskytuje – dokonce i přes vdechování cigaretového kouře – určitou ochranu před rakovinou plic. Protože je již dlouho známo, že vitamín A je důležitý pro tvorbu epitelových buněk, nepřekvapuje příliš, že může tělu pomoci v obraně před karcinomy (nádory z epitelových buněk) a možná i sarkomy. (Většina případů úmrtí v důsledku rakoviny je zapříčiněna karcinomy.)
Jak již bylo zmíněno, provádí se řada pokusů na lidských dobrovolnících (např. výzkum prováděný na třiceti tisících lékařích, kteří přijímají beta-karoten). Výsledky ještě nejsou k dispozici, ale zdá se, že beta-karoten má v prevenci rakoviny ještě výraznější účinky než vitamín A. Zatímco vitamín A je obsažen v živočišných produktech, jako jsou vnitřnosti, mléko, sýr či vaječný žloutek, beta-karoten je obsažen v tmavězelených a žlutých druzích ovoce a zeleniny, jako jsou broskve, meruňky, kiwi, mrkev, tykev, brokolice, sladké brambory, špenát atd. Jistě tedy není těžké sníst každý den trochu beta-karotenu.
Protože předávkování vitamínem A může způsobit otravu, nedoporučuje se překročit doporučenou denní dávku – pouze pod dohledem lékaře. Nadměrná konzumace potravin obsahujících beta-karoten může způsobit sice neškodné, ale nepěkné zabarvení kůže a sklér (oční bělimy). To se však stává až při několikanásobně vyšším příjmu, než je doporučená denní dávka.
Rozmnožování poškozených buněk
Toto stadium je důležité, protože žijeme ve světě, ve kterém je pravděpodobně nemožné vyhnout se fázi napadení, ale určitým způsobem lze zabránit dalšímu rozšíření již vzniklých škod. Naneštěstí existuje v našem způsobu života mnohé, co napomáhá rozmnožování poškozených (napadených) buněk. Takovým podpůrným faktorem ve výživě je alkohol, vysoký příjem tuků a částečně i vysoký příjem bílkovin. Sám karcinogen tedy za normálních okolností není podpůrným faktorem, ale zvýhodňuje rozmnožování poškozených buněk proti rozmnožování buněk zdravých; tak vznikají nově poškozené buňky, které jsou vystaveny působení karcinogenů a mohou být dále poškozovány.
Vznikající nádor
Buňky, jejichž genetický materiál (DNA) byl poškozen na dvou rozhodujících místech, se budou divoce rozmnožovat i bez pomoci takových zvýhodňujících faktorů.
Ani v tomto pokročilém stadiu však není ještě všechno ztraceno. Pravděpodobně je to dokonce tak, že rakovinné buňky vznikají i v těle zdravých lidí, ale normálně fungující imunitní systém je schopen tyto buňky rychle zničit, protože část imunitního systému, tzv. T-buňky, jsou zvlášť uzpůsobené k odstraňování rakovinných buněk. Je mnoho věcí, které podporují imunitní systém v jeho funkci, a správná výživa patří k nejdůležitějším z nich. Naproti tomu nadváha snižuje počet T-buněk. Snížením hmotnosti lze počet T-buněk opět zvýšit na normální stav.
Je známo, že imunitní systém je poslední obranou baštou těla proti rakovině. Když se rakovinným buňkám podaří uniknout imunitnímu systému, začnou se tvořit zhoubné nádory. Tyto nádory dokonce „vysílají“ do krevního oběhu buňky, které mohou tvořit nové nádory na jiných místech.
Následující doporučení American Cancer Society (Americké společnosti pro výzkum rakoviny), z nichž většina se týká výživy, vám mohou pomoci v boji proti rakovině.
Jezte více zelí a jemu příbuzné zeleniny. Výzkumy ukazují, že tento druh zeleniny (z rodu křížatých) chrání před rakovinou střev a konečníku, ale také žaludku a dýchacích cest. Patří sem brokolice, květák, růžičková kapusta, všechny druhy hlávkového zelí a kadeřavá kapusta.
Jezte více vlákniny. Výživa bohatá na vlákninu vás může ochránit před rakovinou střeva. Tyto látky jsou obsaženy v celozrnných produktech, luštěninách, ovoci a zelenině.
Nezapomínejte na zvýšený příjem vitamínu A. Chrání před rakovinou jícnu, hrtanu a plic. Čerstvé potraviny s obsahem beta-karotenu (karotka, broskve, meruňky, tykev, špenát a brokolice) jsou jeho nejlepšími zdroji. (To se méně týká umělých vitamínových preparátů.)
Totéž platí pro vitamín C. Tento vitamín chrání před rakovinou jícnu a žaludku. Vyskytuje se bohatě v čerstvém ovoci a zelenině (např. grapefruity, kiwi, pomeranče, jahody, červená a zelená paprika, brokolice, rajčata).
Sledujte pozorně svoji hmotnost. Existuje souvislost mezi nadváhou a rakovinou dělohy, žlučníku, prsu a střeva. Sportem a nižším příjmem kalorií můžete zvýšit pravděpodobnost, že se těmto nemocem vyhnete. Chůze je pro většinu lidí ideálním pohybem, kterým se můžete připravit i na jiné druhy sportu. Ale dříve, než se rozhodnete pro namáhavý druh sportu nebo speciální dietu, poraďte se se svým lékařem.
Vaše strava by měla obsahovat méně tuku. Strava s nadměrným množstvím tuku zvyšuje riziko onemocnění rakovinou prsu, střeva a prostaty a způsobuje i přibývání na váze, zvláště, když máme nedostatek pohybu. Snižte svůj celkový příjem tuku tím, že se budete vyhýbat potravinám, které jej v nadbytku obsahují, tedy zejména potravinám živočišného původu – masu, mléku a mléčným výrobkům, vejcím atd. – ale i nemírné konzumaci rostlinných tuků a olejů.
Vyhýbejte se potravinám, které jsou konzervovány solí, uzením, a naložením do solného láku. V zemích, kde se tyto potraviny konzumují ve velkém množství, je nadměrně rozšířena rakovina jícnu a žaludku. Vyhýbejte se špeku, nasolené šunce, nasolenému salámu a nasoleným rybám.
Zanechte kouření. Kouření je největším rizikovým faktorem rakoviny – je hlavní příčinou rakoviny plic a třiceti procent rakovinných onemocnění vůbec. Kouříte-li doma, zvyšujete tím ohrožení svých dětí nemocemi dýchacích cest a alergiemi. Těhotné ženy, které kouří, poškozují své dítě. Žvýkací tabák zvyšuje riziko rakoviny ústní dutiny a hltanu.
Buďte opatrní na alkohol. Konzumujete-li mnoho alkoholu, zvyšujete tím riziko rakoviny jater. Kouření a alkohol zvyšují nebezpečí rakoviny ústní dutiny, hrtanu, hltanu a jícnu. Jestliže pijete alkohol, pijte ho jen v malém množství.
Neopalujte se nadměrně dlouhou dobu. Velké dávky slunečního záření způsobují rakovinu kůže jiné kožní nemoci. Používejte ochranný krém a noste dlouhé rukávy a klobouk, zvláště v době kolem poledne (mezi 11. – 15. hodinou). Nepoužívejte UV-lampy, solária nebo prostředky „na zhnědnutí“. Když si všimnete jakýchkoli změn na vašich „mateřských znamínkách“ nebo nějakého nehojícího se poraněného místa, jděte k lékaři.
Dodatek
Líčila jsem proces vzniku rakoviny a vliv karcinogenů na tento proces velmi zjednodušeně. Podstoupila jsem tím riziko, že nebudu správně pochopena. Existují zřetelné důkazy, že v boji těla s rakovinou hraje výživa velmi důležitou, často dokonce rozhodující roli – daleko větší, než se kdy myslelo. Současně ovšem platí, že vznik rakoviny je komplexní, mnohostranný proces a výživa je jen jedním z mnoha faktorů, které ho ovlivňují.
Z knihy „Být fit a zdráv“, jejíž autorkou je lékařka a odbornice na dietetiku, dr. Julia Swarnerová.
OTÁZKY A ODPOVĚDI - RAKOVINA
Estrogeny, ženy a rakovina
Susan: Jsem po emocionální stránce tak zdravá, jako kterákoliv jiná žena před čtyřicítkou, kterou potkává tragédie, která mění její život. Nedávno, když jsem se sprchovala, jsem si nahmatala malou bulku. Podrobila jsem se menšímu chirurgickému zákroku, který nádor odstranil. Můj lékař mi řekl, že mám rakovinu prsu a musí mi být amputován prs. Dělám si tolik starostí. Možná, že vloni bych přijala tuto zprávu lépe, ale zrovna jsem se znovu provdala a moje budoucnost vypadala tak nadějně. Moje starší dcera bude v pořádku, ale mohu doufat, že budu žít tak dlouho, abych viděla svého desetiletého syna, jak končí střední školu?
Měla jsem několik přítelkyň, které dostaly rakovinu a nedařilo se jim dobře. Léčení, kterého se jim dostalo, jim zřejmě škodilo ještě víc než rakovina, a to až do jejich posledních dnů. Přečetla jsem v poslední době tolik věcí o nových postupech při léčení rakoviny, i že existují mnohé polemiky mezi lékaři o tom, jaký je nejlepší postup. Potřebuji rozhodně vědět víc o tom, co je se mnou v nepořádku a co mohu udělat, abych se dala pokud možno co nejlépe dohromady.
Na základě toho, co jsem vám řekla, myslíte, že bych si měla nechat amputovat prs?
Záleží to na tom, o co vám jde. Nechcete-li se vzpírat a dělat svému lékaři potíže, anebo dělat starosti svým přátelům a příbuzným, kteří to s vámi myslí dobře, pak udělejte to, co dělá skoro každá pacientka. Nechejte si prs amputovat.
Chcete-li si však užít zdravějšího a možná i delšího života, pak se potřebujete dozvědět o svém problému řadu informací, abyste byla schopná činit kvalifikovaná rozhodnutí. Nevíte-li toho o rakovině prsu mnoho, teď je ta pravá chvíle ke kladení otázek, nikoliv až poté, co byste se podrobila chirurgickému zákroku a dalším terapiím, které by byly předepsány „ve vašem nejlepším zájmu“.
Proč zrovna já? Jak jsem k té rakovině přišla?
Nevzpomínám si, že bych se někdy uhodila.
Tato vaše reakce je zcela běžná.1 K rakovině prsu však nedochází poraněním prsu. Ani ostrý ani tupý předmět nezpůsobí vašemu prsu žádný jiný problém než zjevné poškození způsobené úderem. Vědecké důkazy nás přesvědčují, že skutečné zneužití, které vedlo k rakovině, bylo zasazeno vidličkou a nožem u vašeho jídelního stolu.
Muži i ženy jí stejná jídla. Proč dostávají rakovinu prsu většinou ženy a muži velmi zřídka?
Tkáň prsu reaguje na ženské hormony, které se označují obecně jako estrogeny. Čím více estrogenů žena produkuje ke stimulaci své prsní tkáně, tím pravděpodobněji se u ní objeví rakovina. Tento vztah vzniku rakoviny k ženským hormonům je nepřehlédnutelný, když se zamyslíme nad tím, že rakovina prsu je stokrát častější u žen než u mužů.2 K nemoci dochází nejdříve po pubertě. Čím déle v životě žena menstruuje, tím má větší pravděpodobnost, že onemocní rakovinou prsu.3 Pravděpodobnost onemocnění rakovinou prsu se dále zvyšuje, když žena bere estrogenové tablety. U těch žen, u kterých byly již v mládí odstraněny vaječníky, je riziko onemocněním rakovinou prsu značně nižší. Tato rakovina je prakticky neznámá u žen, u kterých se funkce vaječníků nikdy nerozvinula.2 Množství estrogenu v ženském těle ovlivňuje rychlost růstu rakoviny prsu.2 Estrogeny proto zřejmě hrají důležitou roli jak při vzniku, tak při rozvoji rakoviny prsu.
Jak může nějaká součást mé stravy ovlivnit hladinu estrogenů v mém těle a vyvolat tak rakovinu prsu?
Uvědomte si, že každý den průměrná žena sní něco mezi půl až dvěma kilogramy potravy. Živiny a další látky se stěnou střeva dostanou do krevního řečiště, kterým se dostanou do všech částí těla, včetně prsní tkáně. Jedním zdrojem estrogenů mohou být hormony, kterými je krmena drůbež a dobytek, aby rychleji přibývali na váze. V některých zemích, kde není užívání potravinových aditiv pečlivě regulováno zákony, mohou v potravinách zůstat významná množství estrogenů, která mohou mít na lidi, které tyto potravy sní, velmi dramatické účinky. Například v Itálii a v Portoriku se vyskytly případy, kdy velmi mladí chlapci a děvčata měli vyvinutá ňadra a malé dívky začaly menstruovat příliš brzo, protože maso, které jedly, obsahovalo estrogeny.
Jaký je důvod zvýšení hladiny estrogenů u žen?
V zemích s „bohatou“ stravou (jako je např. Česká republika – pozn. překladatele) se vyvíjí biologické pojítko mezi potravou a onemocněními prsu během metabolismu přirozeně vyprodukovaných hormonů v lidském střevě. Estrogeny jsou produkovány ve vaječnících, adrenálních žlázách a některých dalších tkáních lidského těla. Tyto estrogeny cirkulují celým tělem a nakonec jsou vyloučeny přes játra do střeva. Během tohoto procesu musejí být estrogeny sloučeny s další nevstřebatelnou látkou, která je produkována játry, a pak eliminovány v této „komplexní“ formě. Pokud k tomuto sloučení nedojde, jsou volné estrogeny znovu absorbovány do těla skrz stěnu střeva.6, 7
Tuky obsažené v jídle povzbuzují růst některých druhů baktérií v tlustém střevě. Tyto baktérie mají zvláštní schopnost rozštěpit komplexní molekulu vytvořenou z estrogenů a látky z jater. Výsledkem je, že vyloučené estrogeny jsou volné a snadno vstřebány zpět do těla. Dlouhodobým důsledkem jsou vyšší hladiny těchto silných hormonů u žen, které jedí stravu bohatou na tuky, což je ovšem typická strava pro obyvatele bohatých zemí.8
Další příčinou vyšších hladin estrogenů je obezita. Nadváha je běžným důsledkem stravy s vysokým obsahem tuku, jejímž základem je maso, mléko a mléčné výrobky a potraviny upravované na oleji. Tuk v těle přeměňuje mužské hormony, kterým se obecně říká androgeny a které se přirozeně v určitém stupni nacházejí i u žen, na estrogeny.9 Čím má žena větší množství tuku v těle, tím více estrogenů její tělo produkuje. A dále, jak žena stárne, její tělo dokáže androgeny na estrogeny přeměňovat stále účinněji; kvůli této přeměně vzrůstá s přibývajícími léty její hladina estrogenů.10
Jakou roli hrají estrogeny při rakovině?
Nadbytečná množství některých druhů estrogenů nadbytečně stimulují růst a aktivitu tkání, které reagují na hormony, jako např. tkání, které se nacházejí v prsu. Určitým dosud nepopsaným mechanismem přispívá tato trvalá stimulace k rakovinným změnám, které nakonec vedou ke vzniku nádoru.
Většina žen musí být tedy ohrožena, protože všechny jíme více méně stejnou stravu. Jak běžná je rakovina prsu?
Rakovina prsu je nejběžnější formou rakoviny u žen středního či pokročilejšího věku. Přibližně jedna z deseti žen žijících v bohatých zemích touto nemocí onemocní. V současné době přibývá ve Spojených státech 120 000 nových případů ročně a toto číslo se stále zvyšuje.12
Jaká je situace v těch zemích, kde ženy jí stravu s nízkým obsahem tuku a zůstávají štíhlé? Dostávají rakovinu prsu méně často?
Baktérie, které žijí v tlustém střevě lidí živících se nízkotučnou stravou s vysokým obsahem vlákniny, tedy stravou, jejíž základ tvoří uhlohydráty, přeměňují velmi málo vyloučeného estrogenu do vstřebatelné formy. Výsledkem je, že z těla je vylučováno více tohoto hormonu.6 Vyšší obsah vlákniny ve stravě založené převážně na rostlinných potravinách může též fungovat jako překážka opětného vstřebání estrogenů.7 Obezita je vzácná u žen, jejichž strava je založená na vysokém obsahu uhlohydrátů. Výsledkem je, že ženy žijící ve společnostech, kde je nízká spotřeba tuků a živočišných produktů, mají nižší hladinu estrogenů ve vztahu k rakovině a nižší výskyt rakoviny prsu. 8, 13
Porovnání žen vegetariánek se ženami, které jedí maso, odhalilo nižší příjem tuků ze stravy u vegetariánek. Vegetariánky vylučovali stolicí dva až třikrát více estrogenů než nevegetariánky. 14 Hladina estrogenů se vztahem k rakovině byla v krvi žen, které jedí maso, o 50% vyšší než u vegetariánek. 14
Mladé dívky, které vyrůstají na stravě s vysokým obsahem tuků, začínají menstruovat přibližně o čtyři roky dříve než dívky, které se živí nízkotučnou stravou s vysokým obsahem uhlohydrátů - dvanáct versus šestnáct let. 15 K podobnému jevu, dochází i na konci reprodukčního období ženy. Menopauza začíná pro ženy na stravě s vysokým obsahem tuků v porovnání s ženami na nízkotučné stravě přibližně o čtyři roky později - padesát versus šestačtyřicet let. 16 Toto prodloužení let, kdy žena menstruuje, je výsledkem účinku, který mají na tělo mladé dívky i starší ženy nadbytečné estrogeny způsobené tukem ve stravě. 17, 18 Brzký nástup menstruace i pozdní nástup menopauzy jsou dávány do souvislosti s přibližně dvojnásobným zvýšením rizika vzniku rakoviny prsu v porovnání se ženami, které mají kratší celkové období menstruace. 19, 20
Kdybych jen věděla, jak jsou tuky a estrogeny důležité předtím, než jsem dostala rakovinu. Mohou mi být tyto informace k nějakému užitku ještě i teď?
Ano. Protože hladina estrogenů je důležitá i při léčení, je dobré, když víte, jakým způsobem ji můžete mít pod kontrolou.
A dalším důležitým faktem týkajícím se vztahu příčiny a následku mezi stravou a rakovinou prsu, který byste si měla dobře uvědomit, je to, že jsou to matky, kdo učí své dcery, jak vařit a která jídla mít v oblibě. Studie totiž ukazují, že když u vás došlo ke vzniku rakoviny prsu v tak raném věku, riziko, že touto nemocí onemocní vaše dcery, je téměř dvojnásobné, než u běžné populace. 21, 22 Riziko u dcer a také u sester ženy, která onemocněla rakovinou prsu, může být za jistých okolností až padesátiprocentní. 21-23 Část tohoto zvýšeného rizika spadá na vrub větší genetické náchylnosti k tomuto onemocnění. Větší část tohoto zvýšeného rizika onemocněním rakovinou prsu je však, podobně jako u mnoha dalších „rodinných“ nemocí, předávána dětem prostřednictvím výchovy, které se jim doma dostává, jak postupně vyrůstají.
John McDougall: A Challenging Second Opinion
Ukazuje se, že za mnohé onemocnění rakovinou si můžeme sami. Jeho vzniku napomáháme chronickým vystavováním se určitým faktorům životního prostředí. Co jíme a pijeme, kde žijeme a pracujeme, co dýcháme - to všechno může rozhodnout o tom, zda se staneme další položkou ve statistice výskytu rakoviny či nikoliv.
· Říkáte, že si rakovinu sami způsobujeme?
Lékařská věda rychle postupuje směrem k stále časnějšímu rozpoznávání a úspěšnější léčbě mnohých druhů rakoviny. Většina tohoto úsilí se ovšem odehrává „až potom“. Smutnou pravdou zůstává, že celkový výskyt případů rakoviny stále roste. Rakovina si nyní činí nárok na život jednoho ze čtyř Američanů (stejně jako v České republice).
Tento trend by však mohl být obrácen. Kdybychom učinili ve svém životním stylu několik jednoduchých změn, mohli bychom se vyhnout 70-80% onemocnění rakovinou.
· Neudělají lidé prostě cokoliv, aby se vyhnuli této strašlivé nemoci?
Téměř cokoliv, zdá se, kromě toho, že by změnili svůj životní styl.
Rakovina plic zabíjí ve Spojených státech víc lidí než jakákoliv jiná rakovina. Přitom už od roku 1964 bezpečně víme, že rakovina plic je v přímém vztahu ke kouření cigaret. Je pravda, že milióny lidí kouřit přestaly, ale přesto přibližně jedna třetina dospělé populace Spojených států (téměř 40% v České republice) kouří.
Skoro 90% rakoviny plic, rtu, úst, jazyka, jícnu a hrtanu by se dalo zabránit, kdyby lidé přestali užívat tabák. Současně by se tím zabránilo více než jedné polovině výskytu rakoviny žlučníku.
· Je výskyt některých druhů rakoviny ve vztahu k tomu, co jíme?
U mužů jsou druhým a třetím nejčastějším druhem rakoviny rakovina tlustého střeva a rakovina prostaty. U žen je to rakovina prsu a rakovina tlustého střeva. Rozsáhlá fakta dávají téměř padesát procent těchto rakovin do souvislosti s přejídáním, příliš velkým příjmem tuků a nadváhou.
· Jakou roli hrají chemikálie a pesticidy?
Existují četné karcinogenní látky, které se nacházejí zvláště v aditivech, konzervačních prostředcích, prodlužovačích trvanlivosti, ochucovadlech, pesticidech a jiných chemikáliích, které používáme při přípravě a pro marketing potravin. Přesto však lze spolehlivě říct, že pouze 1-2% všech onemocnění rakovinou lze dávat do souvislosti s těmito látkami.
Naproti tomu důkazy o vztahu mezi rakovinou a takovými dietními faktory, jako je obsah vlákniny a tuku, nabývají každým dnem na přesvědčivosti. Za posledních sto let Američané téměř zdvojnásobili příjem tuků - z 25% na 42% a přitom snížili příjem vlákniny na jednu třetinu. V těch oblastech světa, kde je příjem tuků nízký a spotřeba vlákniny vysoká, se vyskytuje rakovina tlustého střeva, prsu a prostaty sporadicky. V zemích jako jsou Spojené státy, Kanada a Nový Zéland, kde obsahuje běžná strava málo vlákniny a má vysoký obsah tuků, je úroveň výskytu onemocnění těmito druhy rakoviny daleko vyšší.
· Nedaly by se tyto rozdíly vysvětlit spíše rasovými odchylkami než odlišnou stravou?
Výzkumníci si položili tu samou otázku. Zjistili například, že Japonci, kteří žijí v Japonsku, trpí těmito druhy rakoviny velice zřídka. V Japonsku je spotřeba vlákniny vysoká a příjem tuků ve stravě průměrně 15-20%. Když se však Japonci odstěhují do Ameriky a přijmou západní kuchyni a západní životní styl, výskyt těchto druhů rakovin u nich prudce stoupne a v krátké době se vyrovná hodnotám normální americké populace.
· Jak může množství vlákniny a tuků ve stravě ovlivnit četnost onemocnění rakovinou?
Neznáme sice ještě odpovědi na všechny otázky, rakovina je však spojována s karcinogenními chemickými dráždidly, která mohou časem způsobit rakovinný nádor.
Příkladem je kyselina žlučová. Množství tuku ve stravě ovlivňuje množství žluči, které tělo produkuje. V trávicím traktu mohou některé ze žlučových kyselin vytvořit dráždivé karcinogenní sloučeniny. Čím déle zůstanou tyto sloučeniny ve styku se sliznicí tlustého střeva, k tím většímu podráždění dochází.
Při stravě s nízkým obsahem vlákniny se trávený materiál posunuje vnitřnostmi velmi pomalu, často trvá dvaasedmdesát hodin až sedm dní než je jeho cesta od vstupu do výstupu završena.
Vláknina absorbuje vodu jako houba. To pomáhá k naplnění vnitřností a stimuluje je ke zvýšené aktivitě. Při stravě s vysokým obsahem vlákniny tak putuje potrava vnitřnostmi pouze čtyřiadvacet až šestatřicet hodin. To pomáhá tlustému střevu dvojím způsobem. Zkracuje se doba vystavení dráždivým látkám a - vzhledem ke schopnosti vlákniny zadržovat vodu - koncentrace dráždivých látek je nižší.
· Jaká je situace, co se týká dalších druhů rakoviny?
Vysoký příjem tuků oslabuje aktivitu důležitých buněk v imunitním systému organismu. Tento účinek byl rozsáhle studován v souvislosti s rakovinou prsu. Může velmi dobře působit i v případě jiných druhů rakoviny.
Nadměrná konzumace alkoholu zvyšuje riziko rakoviny jícnu a slinivky břišní, zvláště významně v případě těch lidí, kteří současně ještě kouří. Nadbytečná váha zvyšuje riziko rakoviny prsu, tlustého střeva a prostaty. Dalšími problémy jsou vystavení azbestu nebo toxickým chemikáliím či pasivní kouření.
Pouhé čtyři faktory životního stylu - nekouření, nepřijímání alkoholu, vegetariánská strava s vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem tuku a normální tělesná váha - by mohly zabránit 75% onemocnění rakovinou, ke kterým dnes na Západě dochází. Namísto toho, aby na rakovinu umíral jeden Američan (či Čech) ze čtyř, by se mohlo riziko zmenšit na jednoho z dvaceti. Není to neuskutečnitelný sen.
Lifestyle Capsules, A. Lundington, H. Diehl, Woodbridge Press, Santa Barbara, California 1991.