06. Sny od satana
SNY OD SATANA?
V týdnu, kdy jsem obdržela zmíněná dvě vidění, jsem šla za Lenkou. Lenka byla zvláštní žena o něco málo starší než já. Pracovala v oblasti zdravého životního stylu jako masérka a cvičitelka. Dostala od Boha zvláštní dar. Bůh ji skrze sny dával rozpoznávat, který člověk je v nebezpečí, za koho prosit u Boha o pomoc. Hodně se za lidi modlila. Bylo úžasné, že Bůh vyslýchal její modlitby – a to velmi rychle. Bůh odpovídal na její prosby. Bůh slyšel její přímluvy za druhé lidi. Díky modlitbám už spoustu lidí zachránila od blížící se smrti.
Šla jsem za Lenkou, protože jsem se potřebovala někomu svěřit se svými sny (posledními viděními). Ona se mi zdála tou nejvhodnější a Bohu nejoddanější osobou. Věděla jsem, že k Lence mluví Bůh též skrze sny a často ji varuje před hrozícím nebezpečím jí samé nebo její rodiny, blízkých a přátel. Modlila se a Bůh ji slyšel.
Opatrně jsem zaťukala na dveře pokoje.
„Dále,“ ozvalo se.
„To jsem já, Daniela.“
„Jasně, pojď dál,“ odpověděla Lenka s úsměvem a pozvala mě dovnitř. Vešla jsem pomalu do pokoje. Když viděla, že nervózně postávám, mile mě vybídla, abych se posadila. „Říkala jsi mi, že bys se mnou chtěla mluvit,“ pokračovala.
„Víš,“ začala jsem opatrně. „Zdál se mi sen. Bylo to spíš vidění, mohu-li to tak nazvat. V tomto vidění jsem se ocitla jakoby někde jinde. Byla jsem Bohem ze snu vytržena, ale neprobudila jsem se. Měla jsem silný pocit Boží majestátnosti. Věděla jsem, že je důležité, abych si ze všeho, co uvidím, zapamatovala co nejvíc, protože mi to sděluje Bůh (prostřednictvím anděla).“
Začala jsem vypravovat. Popsala jsem jí první sen, kde jsem prolétávala nad egyptskými sochami, jichž mělo být 12. Poté jsem mluvila o druhém snu, ve kterém jsem viděla otevřené nebe s planetami. O tom, jak jsem pocítila strach z toho, že už ´je dokonáno´, jak však byly dveře stále otevřené a lidé mohli ´utéci´ dveřmi k Ježíši. Pak jsem Lence popsala ty šiky letadel, jež prolétaly venku na potemnělé obloze.
„To je velmi zajímavé,“ vyjádřila Lenka, když jsem skončila. Připadalo mi však, že se tak trochu diví, že je tu další osoba, která má též sny. Další člověk, kterého si Bůh povolává a promlouvá k němu. Připadalo mi, že se na mě dívá jako někoho, komu byly dány falešné vize. Snažila se nedat na sobě znát sebemenší rozčarování.
„Co myslíš, že tyto sny znamenají,“ zeptala jsem se napjatě, když jsem viděla, že se k nim příliš nadšeně nevyjádřila.
„To nevím. Abych se přiznala, chtěla jsem se na to prvně zeptat tebe,“ odpověděla s úsměvem. „Měla bys to vědět hlavně ty. Tobě tato vidění Bůh dal. Když ti dal sen, dá ti k němu jistě i výklad. Já ti nemůžu přeci říct, co znamenají.“
„A když to nevím? Nebo jen tuším?“
„Tak ti radím, aby ses za to modlila. Bůh ti určitě dá poznat, co to znamená, pokud je to Jeho vůle. Pokud je to důležité a ty sny pochází skutečně od Boha,“ dodala, „tak je jistě pochopíš, třeba časem... Jen bych tě chtěla upozornit na jednu věc. Nezapomeň, že sny dává nejenom Bůh, ale i satan. Radím ti, aby sis na to dala dobrý pozor.“ Když viděla moje překvapení a zneklidnění zároveň, pokračovala: „Říkala jsi, že jsi pociťovala strach. Co když to byl sen skutečně od satana? Co když tě chtěl postrašit a zmást?“ nadhodila tuto nemilou skutečnost Lenka.
„Nad tím jsem přemýšlela,“ nedala jsem se zaskočit.
„A?... K čemu jsi došla?“ zeptala se Lenka.
„Že to byly sny od Boha. Pociťovala jsem strach,“ přiznala jsem. „Ale ne o sebe. Cítila jsem bázeň před Bohem. Také jsem měla strach nebo spíše obavy o druhé lidi, cítila jsem lítost nad svými blízkými, o nichž vím, že ještě nejsou úplně rozhodnutí, jestli se postaví na Boží stranu nebo ne... Vím, jak ke mně Bůh promlouvá. Znám Jeho ´hlas´ (způsob). Nebyl to první sen, kdy mi něco sděloval. Proč by mi dával sny a vidění satan, když se podřizuji Bohu? Vždyť jen Boha chválím, jen k Bohu se modlím,“ řekla jsem na svoji obranu. Mrzelo mě, že vidění, které mi dal Bůh, brala tak lehkovážně a nevěrohodně.
„Jen ti radím, aby sis dávala pozor. Hlavně se modli. Věřím, že Bůh ti dá poznat, co tím snem chtěl říct, pokud to vidění pocházelo skutečně od Něj,“ opakovala důrazně Lenka.
„Ano, máš pravdu. Budu se modlit a prosit Boha, by mi dal vědět, co ty sny znamenají. Taky si o tom chci něco přečíst. Hlavně, co o tom píše Bible a Whiteová – zejména o Ježíšově smrti na kříži a následném roztržení chrámové opony, o svatyni, o zapečetění 144 000 svatých a o době milosti v době konce.“
„To je moudré. Studium Bible, knihy Zjevení a spisů EGW ti jistě pomůže,“ pochválila mě Lenka znalecky.
Pak jsem se s ní přátelsky rozloučila a odebrala jsem se do svého pokoje. Přemýšlela jsem o našem rozhovoru. Bylo mi do pláče. „Lenka si myslí, že se mi zdál nějaký nesmysl, prý to byl sen od ďábla,“ posmutněla jsem. „Jak to může říct!? Proč by ke mně mluvil satan - na takové závažné biblické téma?
Přesto jsem těžko smazávala pochybnost, kterou do mě Lenka zasela. Co když má pravdu? Co když to nebyl sen od Boha. Co když mě chtěl zmást a zastrašit satan?“ trápila jsem se. Úplně jsem ztratila motivaci dál Bibli studovat a něco nového se o této problematice dovídat. Nechtělo se mi o tom snu dále uvažovat. Připadalo mi zbytečné Bibli otevírat a pátrat o skutečném významu toho vidění. „Pokud je to nesmysl, tak na to nebudu myslet,“ přikázala jsem si. „Vždyť Lenka říkala, že to stejně není důležité, je to k ničemu,“ připomínala jsem si. „Pokud Bůh nemá zájem na tom, abych sny pochopila a šířila dál tak …co? Proč bych se jimi měla zabývat?“
„Ale proč mi to bylo zjeveno?“, nešlo mi z hlavy. „Copak ke mně někdy Bůh mluvil falešnými způsoby, copak mi říkal nesmysly a nedůležité věci? Vždyť žádné předchozí sny od Boha, Jeho rady a napomenutí pro můj soukromý život nebyly zbytečné a beze smyslu. Vyplnily se. Bůh mi jimi pomáhal. Lépe jsem chápala Boží záměry, které vedly k tomu, že jsem otočila život správným směrem. Pokud by to nebyl sen od Boha, tak poselství o tom, že soud je u konce a Kristův příchod je blízko, by bylo zbytečné. Satan přeci nemá zájem na tom, aby si lidé uvědomovali blízkost Ježíšova příchodu. Spíše naopak – snaží se, aby se cítili spokojení a v bezpečí. „Až budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.“ (1 Te 5,3) Bůh ale nabádá k ostražitosti. Nemluvil by ke mně, pokud by se nejednalo o něco důležitého. Tak velká moc, tak velký respekt jsem vůči Bohu pociťovala. Vždyť to On či Jeho andělé mě snem provázeli. Jak mohu zlehčovat tuto skutečnost? Jak se mohu opovážit?!“
Kuba – sen od satana?
Další den jsem šla za Kubou. Často jsem s ním často diskutovala o různých teologických tématech. Chtěla jsem se ho zeptat, co on si o mých snech myslí, aniž bych mu sdělila obsah mých vidění. Nejdřív jsem se potřebovala dovědět, zda to byly skutečně důvěryhodné sny a věci v nich zjevené. Chtěla jsem vědět, co o tom říká Bible a Ellen G. Whiteová.
„Kubo?“ oslovila jsem Jakuba. „Mohu se tě na něco zeptat? Mám v Bibli nějaké nejasnosti.“
„Samozřejmě. Co ti není jasné?“ odpověděl mile.
„Když se mi zdá nějaký sen. Tak jak poznám, že to byl sen od Boha a ne od satana?
„Hm … těžká otázka,“ zamyslel se Jakub. „Není to vždy jednoznačné. Pokud jsi však na Boží straně, chválíš a ctíš Boha celým svým srdcem, modlíš se k Němu jako svému Stvořiteli, Králi a Vykupiteli, tak je to On, kdo Ti dává sny. Většinou nás v nich varuje před nějakou špatnou událostí nebo člověkem, abychom problému mohli předejít.“
„Může se mi zdát sen i od toho zlého, i když jsem věřící? Jak to poznám?“ zajímala jsem se stále.
„Ano, i satan dává sny, umí se velmi obratně dostat do naší mysli. Většinou jsou naše sny ovlivněny tím, čím se ve dne nejvíce zabýváme, tím, co čteme, na co se díváme (TV, kino, filmy). Sen může být také následkem toho, co v životě prožíváme, na co myslíme a jaké problémy řešíme. A ďábel toho dobře zneužívá ve svůj prospěch. Jeho sny v nás způsobují zmatek a strach,“ odpovídal moudře Kuba.
„Máš pravdu, není to jednoduché. Stále nás ovlivňují síly dobra na jedné straně a vlivy zla na straně druhé, protož žijeme na tomto hříšném světě,“ povzdychla jsem si.
Byla jsem však o to více přesvědčena, že BŮH KE MNĚ MLUVIL a ne satan.
„E. G. Whiteová psala o svých viděních,“ pokračoval Kuba. „Když měla svoje první vidění, nebyla si jistá tím, zda pochází od Boha nebo ne. Nechtěla, aby mezi lidmi šířila něco, za čím by nestál Bůh a čím by lidi svedla na špatnou cestu,“ vysvětloval Kuba.
„A jak poznala, že to, co jí bylo sděleno, je správné a že to pochází od Boha?“
„Ptala se ostatních lidí, kazatelů a členů církve. Nejdříve u ní podnítili pocit, že její vidění jí z největší pravděpodobnosti podsunul satan. Ztratila chuť číst Bibli a cokoliv studovat,“ pokračoval Kuba.
Jakoby teď Kuba hovořil o mojí vlastní zkušenosti. I já jsem ztratila zájem cokoliv biblického studovat, když mě Lenka řekla, že moje sny jsou nesmyslné a ďábelské.
„Pak ale sestře Whiteové Bůh znovu ukázal, že vidění jsou pravá, že pochází od Boha a že jsou natolik důležitá, aby jejich poselství šířila dál,“ poučil mě znalecky Kuba.
„Hm, to je zajímavé,“ řekla jsem zamyšleně. Obdivovala jsem Kubovu moudrost. Věděl toho tolik! Přečetl mnoho knih od E. G. Whiteové, pravidelně se svojí rodinou studoval Bibli a modlil se. Měl Boha rád. Hodně se od Něj naučil. Byl opravdu dobrým a moudrým rádcem.