19. Dokonáno jest
DOKONÁNO JEST
Ukončení 2. doby milosti
Kdy tedy bude ukončena doba milosti, tzv. 2. doba milosti, pro lid nenáležející do 144 000?
Odehraje se to v sedmé ráně, když se z nebe ozve mocný hlas ‚Stalo se‘ (Zj 16,17) Tento definitivní konec doby milosti bude platný pro veškerý zbylý lid na zemi.
Podle Bible skutečně budou dvě období doby milosti. Stejně jako proběhne dvoje vzkříšení před příchodem Ježíše (jedno před příchodem a druhé při příchodu) a dvoje ukončení doby milosti.
Nerada bych, abychom se obávali toho, že bychom nemuseli být dost dobří v době, když Bůh ukončí dobu milosti pro všechny lidi, anebo že by mohlo dojít k jejímu ukončení a my bychom nebyli připraveni pro nebe a na Ježíšův příchod. Dokud bude jediný nerozhodnutý člověk, k ukončení doby milosti nebude moci dojít!
„Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2 Pt 3,9).
Bůh čeká na to, až se všichni lidé rozhodnout. Nemůže se tedy stát, byť jen jediný člověk, který se chce připravit na ukončení doby milosti, zůstal nepřipraven. Doba milosti jednoduše skončí až tehdy, když budou lidé stát na Boží nebo na satanově straně.
„Boží sláva se vzdálila od odpadlého města (Ez 9,3) a vykonavatelé soudu byli připraveni ve městě vykonat hroznou popravu (Ez 9,1.2). Ale předtím, než soud začal, poslal Bůh před těmito anděly ještě jednu postavu. Tento muž, který měl s sebou písařské náčiní, obdržel tento příkaz: ‚Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají‘ (Ez 9,4). Tímto způsobem Bůh oddělil duchovní Izrael od odpadlého Izraele. Boží soud byl vykonán až poté, co anděl milosti dokončil svou práci označování (Ez 9,6).“ (Světlo pro poslední dny, Hans K. LaRondelle, vyd. Maranatha, Praha 2011, str. 51)
Ano, ještě v období sedmi ran budou mít lidé šanci přidat se na Boží stranu, ale NEBUDOU CHÍT! Bůh bude chránit jen ty, kdo jsou na Jeho straně. Jen ty, které „označil na čele“. Těm zlé rány neublíží.
V sedmé ráně Ježíš ukončí dějiny země hrozivým zvoláním ‚Stalo se‘ (Zj 16,17). Brzy na to bude následovat Jeho fyzický (viditelný) příchod na zemi.
Dokonáno jest
Je tu ještě jedna základní věc týkající se ukončení 2. doby milosti, která by se neměla přehlédnout.
Ve Starém zákoně se píše, že když byl Ježíš ukřižován a zemřel, roztrhla se chrámová opona. „Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.“ (Mk 15,38). Všichni lidé mohli vidět do nejsvětějšího místa pozemského chrámu v Jeruzalémě – do svatyně svatých. Ježíšovou smrtí obětní systém skončil, pozemská svatyně pozbyla významu, nebylo potřeba dalších obětí, ztratily smysl, Ježíšova smrt byla dostačující.“
Ještě bych k tomu dodala, že chrámová opona se roztrhla až po Ježíšově smrti na kříži. Předtím Ježíš hlasitě zvolal ´Dokonáno jest´. Můžeme si to přečíst v evangeliu apoštola Jana 19,30: „Když Ježíš okusil octa, řekl: ‚Dokonáno jest.‘ A nakloniv hlavu, skonal.“
Po tomto srdcervoucím výroku Ježíš zemřel. Přesně to stejné se stane na konci dějin. Tentokrát se chrámová opona neroztrhne v pozemské svatyni, ale v nebeské. Tam, kde slouží Ježíš jako velekněz. Nejdříve prohlásí ‚dokonáno jest‘, potvrdí tím, že doba milosti pro lid je u konce, a bude moci přijít na tuto zem.
Podívejme se, kde je to napsané v Bibli. V knize Zjevení se píše: „Sedmý anděl vylil svou nádobu do ovzduší a z chrámu od trůnu zazněl mocný hlas: ‚Stalo se!´“ (Zj 16,17)
Po vylití šesti ran, bude následovat sedmá. V ní nastane doba, kdy zazní ‚Stalo se‘, ‚Dokonáno jest‘.
Povšimněme si, kde je verš ze Zj 16,17 zapsán. Jakého období se týká? - Posledních sedmi hrůz, pohromy posledního (sedmého) anděla. Stane se to až v úplném závěru dějin. To, co se bude dít potom, se přesně shoduje s tím, co se shoduje s událostmi po Ježíšově smrti. Nejdřív ti přečtu, co se píše v knize Zjevení. „A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení, a nastalo hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak silné bylo to zemětřesení.“ (Zj 16,18) A teď v Matoušově evangeliu: ´A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, … Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: "On byl opravdu Boží Syn!" ´ (Mt 27,51.54)
Připadá vám to jako popis stejné události? - Určitě. Jde o to samé dění. V obou případech následuje zemětřesení a další ničivé události.
Dovolte mi malé shrnutí: Ježíš vykřikl ‚dokonáno jest‘, když umřel na kříži. Současně se roztrhla chrámová opona, protože již nebylo třeba žádných dalších obětí. Pozemský chrámový obětní systém skončil. A to stejné se stane v nebi v době sedmé pohromy – v nebi bude ‚dokonáno‘, roztrhne se ‚chrámová opona‘, protože už nebude více třeba tohoto chrámu, činnost velekněze Ježíše bude ukončena, hříchy lidu sečteny. Doba milosti pro lid bude skončena. Ježíš bude moci přijít na zem s rozsudkem.
Přečtu citát od EGW: „Potom jsem viděla, že Ježíšova práce ve svatyni se brzy ukončí... Potom si oblékne roucho odplaty. Poté budou na bezbožné přicházet rány, ale nepřijdou, dokud si Ježíš toto roucho neoblékne a nezaujme své místo na velkém bílém oblaku.“ (Spalding-Magan Collection, str. 2)
E. G. Whiteová dále píše: „Doba milosti skončí krátce před tím, než se Pán objeví v oblacích.“ (Vítězství lásky Boží, E. G. Whiteová, str. 490)
Dokonalost
„Ti, kdo žijí na zemi, až přestane přímluva Kristova ve svatyni nebeské, budou muset stát před tváří svatého Boha bez prostředníka. Jejich roucha musí být bez poskvrny, jejich povaha musí být pokropením krví očištěna od hříchu. Milostí Boží a vlastním pilným úsilím musí zvítězit v boji se zlem. Zatímco v nebi probíhá vyšetřovací soud, zatímco hříchy kajících jsou odstraňovány ze svatyně, musí lid Boží na zemi vykonat zvláštní dílo očištění, odložení hříchu. O tomto díle se jasněji mluví ve 14. kapitole Zjevení. Až bude toto dílo dokončeno, následovníci Kristovi budou připraveni na Jeho příchod.“ (GC 425)
To je velmi zajímavé. Měli bychom prosit o odpuštění hříchů a s mocí Ducha svatého pracovat na svém charakteru.
„Sám bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1 Te 5,23)
Budou božím lidem trpělivě očekávajícím Kristův návrat. E. G. Whiteová o tom píše: „Nyní, kdy náš Velekněz koná dílo smíření za nás, musíme usilovat o dokonalost v Kristu. Náš Spasitel se ani myšlenkou nepoddal moci pokušení. Satan hledá v lidských srdcích slabá místa, která může využit. Když někdo pěstuje hříšnou náklonnost, satan ji zužitkuje pro svá pokušení. Pán Ježíš o sobě řekl: „Přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.“ (J 14,30) Satan nedokázal najít na Božím Synu nic, čím by nad ním mohl zvítězit. Boží Syn zachovával přikázání svého Otce a nebylo v něm hříchu, kterého by satan mohl vyžít ve svůj prospěch. V takovém stavu musí být lidé, kteří chtějí obstát v době soužení.“ (E.G.White, Vítězství lásky boží, Praha r. 1995, str. 390-391)
Opravdoví věřící však již budou Bohem před posledními sedmi ranami chráněni. Budou mít zlo v takové ošklivosti, že nebudou chtít hřešit. Nebudou ani schopni hřešit. Budou si vědomi toho, jak je hřích strašný. Nebudou s ním chtít mít nic společného.
Co si však představit pod slovem ´dokonalost´? Mnozí upřímní křesťané nepochopili pravý smysl dokonalosti a zabloudili do ´perfekcionizmu´. Je podstatný rozdíl mezi ´hříchem´ a ´hříchy´, tj. mezi ´mocí hříchu´ a ´hříšnými skutky´.
„Tam, kde apoštol Jan popisuje postoj křesťana k hříchu, prohlašuje, že skutečný křesťan ´nehřeší´, ´nedopouští se hříchu´ a ´nemůže hřešit´. Ve skutečnosti, vezmeme-li v úvahu tvar sloves v řečtině, měli bychom spíše překládat, že ten, kdo je zrozen z Boha, ´nepokračuje v hřešení´, ´nepraktikuje hřích´ a ´nechce už hřešit´, protože už nežije ve vzpouře proti Bohu. Jinými slovy, znovuzrozený křesťan už nechce hřešit, protože Boží slovo v něm zůstává (dle 1 J 2,14.24). Boží moc, která z něho činila nové stvoření, v něm působí dál, aby mu umožnila žít v souladu s Boží vůlí, jak ji vyjadřují Boží přikázání. Musím ti ještě jednou připomenout, že ona absolutní prohlášení popisují postoj křesťana k hříchu. Když prožil zkušenost znovuzrození, změnilo se všechno – jeho myšlenky, jeho touhy, jeho charakter. Nyní, když se narodil z Boha, nenávidí hřích, který se mu dříve líbil.“ (Křesťanská dokonalost, Jena Zurcher, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 47)
Je tu jedna zvláštnost. Bude se lišit ´dokonalost´ lidí, kteří zemřeli před 2. příchodem Pána Ježíše od těch, kteří se za svého života dočkají Jeho příchodu? Bude to snad nějaká dokonalejší dokonalost nebo dokonce bezhříšná?
„...je tu ještě další důvod, proč Ellen Whiteová věnuje takovou pozornost dokonalosti charakteru. Pro věřících poslední generace, pro ty, kdo se dožijí druhého příchodu Ježíše Krista, je dokonalost křesťanského charakteru ještě důležitější.“ (Křesťanská dokonalost, Jean Zurcher, nakl. Advent-Orion, Praha, 1995, str. 78)
„Život a charakter Enocha, který dosáhl takové svatosti, že jej Pán vzal do nebe, aniž musel prožít smrt, představuje, jak má vypadat život a charakter všech, kdo chtějí být jako Enoch proměněni, až Ježíš Kristus přijde znovu.“ (OHC 278)
To je jistě zajímavé přirovnání. Znamená to, že budeme muset žít tak jako Enoch, který byl vzat do nebe, aniž umřel. Nebyl dokonalý, ale ve všem plně odevzdaný Bohu, svůj život zaměřil na činnost v Božím díle. Škoda, že tak málo křesťanů touží po Božím vedení pro šíření Božího díla.
Také si uvědomuji, že nejsme dost horliví. V Bibli se píše: ´Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.´ (Zj 3,15-17).“
Četla jsem jeden příběh od E. G. Whiteové, kde píše, jak je důležité zachovat si věrnost a horlivost pro Boha a Jeho pravdu: „Jeden z přítomných se postavil z pokleku a řekl, že v minulosti nežil v souladu s některými jednotlivci a že k nim necítil žádnou lásku, že nyní se však vidí takovým, jakým ve skutečnosti je. S velikou slavnostností opakoval poselství k laodikejskému sboru: „Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ (Zj 3,17) Nyní vidím, že toto je můj stav. Oči se mi otevřely. Můj duch byl tvrdý a nespravedlivý, pokládal jsem se za spravedlivého, avšak mé srdce je zdrceno a vidím svou potřebu vzácné rady Toho, který mě důkladně prozkoumal Ó, jak vzácná, slitovná a láskyplná jsou slova: „Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl.“ (Zj 3,18) Mluvčí se obrátil k modlícím a řekl: „Musíme něco udělat. Musíme vyznat své hříchy, pokořit svá srdce před Bohem.“ Učinil srdcervoucí vyznání, a pak přistoupil k některým bratřím, k jednomu po druhém, podal jim ruku a prosil je o odpuštění. Ti, k nimž promluvil, povstali, učinili vyznání a žádali odpuštění a v pláči se objali. Duch vyznání prostoupil celé shromáždění. Bylo to období letnic. Bůh byl oslavován a dlouho do noci, až do časného rána, se v tom pokračovalo. Následující slova byla často opakována se vší srozumitelností: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zj 3,20). (8T 104-106)
„Těžké je to pro ty, kteří se cítí v bezpečí a myslí si, že jsou bohatí v duchovních poznatcích, aby přijali poselství, které zvěstuje, že jsou svedeni, že žijí v klamání sama sebe a že potřebují všechnu duchovní milost. Neposvěcené srdce je „nejúskočnější ze všeho je srdce“ (Jr 17,9) Bylo mi ukázáno, jak si mnozí namlouvají, že jsou dobrými křesťany, avšak nemají ani paprsku Ježíšova světla. Nemají žádnou živou vlastní zkušenost v Božském životě. Potřebují důkladnou a hlubokou pokoru před Bohem dříve, než pocítí, že musí o to vážně a vytrvale usilovat, aby dosáhli vzácných darů Ducha.“ (3T 252-253)
„Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledování, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.“ (2 K 4,8-9).
Ještě jeden citát od E. G. Whiteové: „Snažíme se ze všech svých sil dosáhnout postavy mužů a žen v Kristu? Usilujeme o Jeho plnost, jdeme stále k cíli, který je před námi – dokonalost Jeho charakteru? Když lid Páně dosáhne tohoto cíle, budou zapečetěni na svých čelech. Naplněni Duchem budou dokonalí v Kristu a zapisující anděl prohlásí: ´Dokončeno jest´.“ (6 BC 118)
„Co mohu říci více, abych probudila naše sbory? Co mohu říci těm, kteří mají hlavní podíl na šíření posledního poselství? Pán přichází – to máme dokazovat nejen svými rty, nýbrž svým životem a povahou. Ale jak mnozí z těch, kterým dal Bůh světlo a poznání, vliv a peněžní prostředky, jsou lidmi, kteří nemilují pravdu a neuvádějí ji v život. Oni tak hluboko vyprázdnili opojnou číši sobectví a světské lásky, že jsou opojeni starostmi tohoto života. Milí bratři, jestliže zůstanete jako dosud tak zahálčiví, tak světští a sobečtí, Bůh jistě přejde kolem vás a povolá jiné, kteří méně pomýšleli na sebe a na světskou čest a kteří se nezdráhají, podobně jako jejich Mistr, vyjít ze stanů a nést jeho pohanění (dle Žd 13,13). Dílo bude dáno těm, kteří si je vysoce cení a jsou ochotni je konat, kteří uplatňují Jeho zásady v každodenním životě. Bůh si vyvolil pokorné muže, kteří raději oslavují Jeho jméno a podporují Jeho dílo, než aby hledali čest a uznání pro sebe. On vzbudí muže, kteří nemají tak obsáhlé světské vědomosti, ale jsou s Ním spojeni a hledají radu a sílu shůry.“ (5T 460-461)
Doposud máme čas na to, abychom se na ukončení doby milosti připravili. Zatím máme čas budovat náš charakter, budovat náš ´chrám´.
„Ti, kdo očekávají, že uvidí magickou změnu ve svých charakterech bez odhodlaného úsilí z jejich strany, budou zklamáni. S našimi omezenými silami musíme být v naší sféře svatí tak, jak je Bůh svatý ve své sféře. V rozsahu svých možností máme zjevovat pravdu a lásku a dokonalost Božího charakteru, a z toho důvodu musíme pít ze živé studnice. Jako vosk zachytí otisk pečeti, tak má naše duše zachytit otisk Ducha Božího a držet se morálního obrazu Kristova. Máme se stát spoluúčastníky božské přirozenosti, uvědomovat si v naší zkušenosti pevnost a dokonalost duchovního života.“ (RH, 1. 11. 1892)
„Pán Ježíš nepřijde, aby nás očistil od hříchu, aby odstranil vady našeho charakteru nebo aby uzdravil choroby našeho temperamentu a našich nálad. Jestliže Jeho dílo pro nás nemá být zbytečné, pak musí být vykonáno už dříve. Až Pán přijde, lidé, kteří byli svatí, budou svatí stále. Ti, kdo uchovali své tělo a svého ducha ve svatosti, v posvěcení a ve cti, zakusí pak závěrečný dotek nesmrtelnosti... Pak už pro ně nebude vykonáno nic, co by odstranilo jejich nedostatky a dalo jim svatý charakter. Ten, kdo je očišťuje, pak už nebude pokračovat ve svém díle a nebude odstraňovat jejich hříchy a nedostatky. To všechno musí být vykonáno v hodinách zkoušky. Toto dílo musí být vykonáno pro nás právě nyní.“ (2T 355)