Jdi na obsah Jdi na menu
 


i. Kázání - Mautis

2. 7. 2012

 KÁZÁNÍ – Mautis

 

 

Sobotní bohoslužba měla probíhat na chalupě patřící jedné rodině adventistů sedmého dne. Chalupa se nacházela vysoko v horách mezi lesy. Civilizace se tohoto místa příliš nedotkla.

Přesto toto místo bylo lidem z dalekého okolí známé a rádi se zde k sobotním bohoslužbám scházeli. Většinou přicházeli věřící, kteří si uvědomovali, jak je křesťanství v jejich životě důležité.

Cítili krizi, jež začala působit na náboženství a projevovala se i v jejich sborech. Víra členů církve ochabla, stávala se stále více tradiční záležitostí a zapomínalo se na její skutečné prožívání. Viděli, jak se svět kolem nich utápí ve stále větším trápení a problémech. Zde na horách, daleko od shonu velkoměsta a každodenních starostí lidé mohli svobodně chválit Boha, zpívat křesťanské písně, modlit se a slyšet kázání z Božího slova.

Díky zajímavému kázání se zde tuto sobotu shromáždilo více lidí než obvykle. Měl totiž mluvit jeden misionář z Ameriky jménem Mautis. Vědělo se, že zde zůstane pouze několik týdnů, a pak bude pokračovat dál do Rumunska a Maďarska. Hlásal však poselství, které lidi oslovovalo, probouzelo z otupělosti a naplňovalo novou nadějí na blížící se brzký 2. příchod Ježíše Krista.

Na začátek bohoslužby se zazpívaly písně a zazněly modlitby. Kázání se blížilo. Lidé netrpělivě poposedávali na židlích. Byli dychtiví slyšet onoho moudrého misionáře.

Kazatel Mautis přišel konečně dopředu před shromáždění. Byl to starší člověk sympatické tváře a mírumilovného chování, který vděčně přijal poslání od Pána a nesl poselství o Ježíši a Jeho příchodu do všech koutů země. Po vroucí modlitbě zakončené prosbou o vedení Duchem svatým během kázání, se ujal slova.

 

 

 

Kázání – Mautis

 

„Jakým způsobem můžeme být změněni k charakteru Božímu?“ začal Mautis poutavou řečnickou otázkou svůj proslov.

Sám na ni pak postupně odpovídal: „Charakter Boží je Jeho sláva. I v nás se snaží obnovit Jeho slávu, Jeho charakter. Sami od sebe se ale změnit nedokážeme. „Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?“ (Jr 13,23) S Bohem můžeme na našem postupném proměňování spolupracovat. Jen když se díváme na Ježíše, můžeme být změněni. To, na co se díváme, tím se stáváme. Dívejme se proto na Ježíše.“

„Důležité je mít evangelium napsané v našich srdcích. Tak se může uskutečnit změna v našich životech. „...doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.“ (2 K 3,1-3) Kdo nám do srdce píše ten doporučující list, ten dopis? - Duch svatý. Máme tedy přijmout Ducha svatého do našeho srdce a odrážet charakter Ježíše. A jak tento charakter obdržíme? - tím, že hledíme na Ježíše.“

„Desatero přikázání bylo prvně vyryto na deskách: „Mojžíš se obrátil a sestupoval s hory s dvěmi deskami svědectví v ruce.“ (2 Moj 32,16) Nyní je Desatero vyryto v našich srdcích – jedná se o tzv. Novou smlouvu. „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; a učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.“ (Ez 36,26.27) Když je Zákon napsán v našich srdcích, mění náš život, a to jak uvnitř tak vně. My však prvně musíme zjistit, že chybujeme, musíme vyznat, jak jsme prázdní a hříšní. Problém je v tom, že si neuvědomujeme, že máme problém, že potřebujeme Boha a odpuštění. Bůh skrze apoštola říká: „...dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli.“ (Žd 10,16) Znamená to, že si přikázání uchováme v sobě, že si zamilujeme Boží Zákon celým srdcem. „Přivaž si je (Desatero) k prstům, napiš je na tabulku svého srdce.“ (Př 7,3) Pokud se poddáme Boží vůli, bude náš život přetransformován. Když milujeme Boží Slovo, máme je zapsáno v srdci, jsme mu poslušni. „Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.“ (Ž 119,11) Pod Božím vedením můžeme mít neporušenou, nepovýšenou a nezničenou mysl.“

„Musíme se sami rozhodnout, co přijmout. Musíme se rozhodnout, co chceme přijmout. Musíme poprosit o to, abychom věděli, jak se rozhodnout. Bůh nám to nemůže dát, pokud o to neprosíme.“

„Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Ef 4,22.23)

„Bůh vidí do našich srdcí. Můžeme o něco prosit, a přitom to tak nemyslet? – Ano, jde to. Lidé nepřijmou to, o co prosí, protože to ve skutečnosti nechtějí, dar nepřijmou. Přejí si to slovy ale ne srdcem. Bůh nevyslyší prosbu, kterou sdělujeme jen slovy.“

„I já jako kazatel potřebuji Ducha svatého k porozumění a kázání Božího slova. Každý osobně nyní před kázáním pozvěme Ducha svatého do našeho srdce v modlitbě.“

„Přečtěme si opět verš v 1. Petr. 1,10.11: ´Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde.´

„Moc pěkné myšlenky,“ pomyslela jsem si. „Připadá mi, jako bych od něj slyšela číst spisy Ellen Whiteové.“

 

 

 

Připočtená spravedlnost

 

Po krátké odmlce, Mautis pokračoval v proslovu.

„Ježíš přišel na zem, aby představil charakter Otce. „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (J 14,9), přišel, aby v člověku obnovil Boží mravní obraz a charakter. Na kamenné desky napsal Bůh Zákon svým prstem, dnes je Zákon napsán v našem srdci Duchem svatým. Duch svatý nám Zákon skutečně na srdce napíše, pokud Ho toužíme poslechnout. Zákon obrací duši – pokud je pochopen rozumem, přijat srdcem a žit životem. „Z přímého srdce ti vzdávám chválu...“ (Ž 119,7), „chci tvá nařízení dodržovat“ (Ž 119,8) Jedná se o tzv. připočtenou spravedlnost – je nám připočten dokonalý charakter Ježíše, i když si to vlastními skutky nezasloužíme. Je nám udělena milost v Kristu. My se pouze rozhodujeme ji přijmout. Ježíš nás učinil dokonalé skrze jednu oběť – svoji oběť na kříži, a to navždy.

Existuje však ještě jedna spravedlnost. „Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.“ (Žd 10,14) Co však v tomto verši znamená slovo ´posvěcuje´? - jde o stálý růst naší povahy, jde o celoživotní dílo zdokonalování se k charakteru Krista. Jedná se o proces posvěcování.

„Posvěcením postupně získáváme povahu, která se stále plněji podobá charakteru Ježíše Krista.“ (Křesťanská dokonalost, Jean Zurcher, nakl. Advent-Orion, Praha, 1995, str. 90)

„Úsilí o růst našeho charakteru, začíná tady na zemi a bude pokračovat i na ´nové zemi´. V Ježíši máme vzor nekonečně dokonalého charakteru. Před ukončením doby milosti máme být dokonalí v Kristu. „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Mt 5,48) Jde o dokonalost na naší úrovni. Jsme totiž stále hříšní lidé, jsme slabým odrazem Ježíše. „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“ (1 K 13,12) Ale s Jeho pomocí můžeme nadále růst, můžeme stále růst.“

„Bůh posílá svého Duch, abychom byli schopni ´chodit podle Ducha´, stále se rozvíjet, růst a stále dokonaleji konat Boží vůli.“ (Křesťanská dokonalost, Jean Zurcher, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 62)

„Bůh je Stvořitel, dárce života, dal nám Zákon. Čím víc budeme žít podle Desatera přikázání, tím více požehnání budeme mít a naopak.“

„Lidé si myslí, že při 2. příchodu Ježíše se jejich charakter automaticky změní, když budou proměněni. Bůh změní tělo (fyzicky), ale ne charakter! Bůh promění těla těch, kdo zdokonalovali charaktery k Jeho podobě.“

„Nacházíme se v poslední fázi dějin země. Je nejvyšší čas přijít k Bohu!“

„Dávejme Bohu naše těla jako živou oběť. Nepřizpůsobujme se tomuto věku, ale proměňujme svoji mysl. „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,1.2)“

„To, jak myslíme, činnost našeho mozku, záleží na našem zdraví i činnosti jiných orgánů. Nejvyšší funkcí mozku je duchovní komunikace, tedy schopnost porozumění a poddání se pravdě, schopnost rozmlouvat s Bohem.“

E. G. Whiteová nám též radí, abychom zachovávali naše těla v nejvyšším stavu zdraví: „Myšlenky a pocity spolu vytvářejí morální charakter.“ (5T 310) „Zdraví těla musíme pokládat za podstatné pro vzrůst v milosti a pro dosažení mírné povahy. Jestliže se o žaludek náležitě nepostaráme, bude zabrzděno vytváření přímého mravního charakteru. Mozek a nervy soucítí se žaludkem. Nesprávné jedení a pití končí v převráceném myšlení a jednání.“ (9T 160)

A v jakém stavu měla být zvířata ve starozákonním obětním systému, aby byla přijata Bohem? - pouze zdravá, živá a bez poskvrny (dle 3 Moj 22,19-25).“

„Pamatujme na to, že jsme byli stvořeni Bohem, k Boží slávě. Máme se podobat Bohu nejenom fyzicky, ale i duchovně a duševně. Proto máme povinnosti k našemu tělu. To, jak zacházíme s naším tělem, se promítne i do našeho duševního a duchovního zdraví. Žít zdravě znamená poslouchat Boží přírodní zákony. Byli jsme stvořeni, abychom byli chrámem Božím. Poslouchání Božích zákonů by nám vždy mělo přinášet radost. Vše dělejme k slávě Boha, a On nám v tom bude pomáhat.“

„Měli bychom ´obětovat´ naše těla jako živou oběť Bohu. Naše těla totiž nejsou naše vlastní, nejsou naším majetkem, ale patří Bohu. Bohem jsme byli vykoupeni. „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“ (1 K 6,19)“

„O cenné věci se hodně staráme a o ty méně cenné moc nedbáme. Uvedu jeden příklad: V mládí jsem si chtěl koupit auto. Tvrdě jsem pracoval, abych si na něj vydělal. Nakonec jsem si ho koupil. Proto jsem se o něj pečlivě staral. Někteří moji kamarádi auto dostali od rodičů. Nemuseli k jeho získání vynaložit žádné vlastní úsilí. Proto o svoje auto příliš dobře nedbali.“

„Bůh za nás dal život. My jsme si tento dar nezasloužili. Stačí jej přijmout. Je však třeba se o něj nadále starat. Každý den nás Bůh vyzývá, abychom šli ke kříži. Jsme totiž koupeni za velkou cenu. Za jak velkou cenu? - za život Ježíše Krista.“

„Podle toho, jak si ceníme našeho těla, tak se o něj staráme. Stejně tak, jak já jsem si cenil svého auta, tak jsem se o něj staral.“

„V našem padlém stavu jsou totálně zvrácené naše chutě. Jsme ovládáni našimi hříšnými vášněmi. Je však možné ´převychovat´ naše chuťové buňky, abychom si oblíbili dobré věci. Když si uvědomíme, jak velká cena za nás byla zaplacena, budeme se o naše těla starat lépe. Nebudeme zneužívat naše tělesné, duchovní a duševní schopnosti.“

„Uvědomme si, že u Boha máme nekonečně velkou hodnotu. S našimi těly si nemůžeme dělat, co chceme. Tělo máme od Boha – On nás stvořil a též vykoupil. Nemáme právo si s naším tělem dělat, co se nám zlíbí. Naše tělo je Božím majetkem.“

„Opravdové posvěcení zahrnuje celého člověka: ducha, duši a tělo. „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1 Te 5,23) Co tedy znamená ´celé´ posvěcení? - mysl, duši a tělo! Pokud posilujeme fyzické tělo, tak zároveň posilujeme mysl a duši. Každá oblast ovlivňuje další oblast. Všechny jsou navzájem úzce spojeny. Apoštol Jan píše: „...abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši.“ (3 J 2) Posilování těchto oblastí má co do činění s poslušností Boha, Jeho morálního a přírodního zákona. Bůh nás učí, co pít, co jíst, jak se chovat, jak odpočívat... Když porušujeme Jím dané zákony, oslabujeme se a oddělujeme od Boha.“

„E. G. White říká, že všechno, co je v rozporu s přírodním zákonem (zákonem pro tělo) ovlivňuje stav duše: „Povolováním chuti a hříšným vášním nemohou muži a ženy přestupovat zákon přírody a zároveň nepřestupovat mravní zákon Boží. Proto Bůh dovolil, aby nám zazářilo světlo zdravotní reformy, abychom poznali svůj hřích přestoupení zákonů, které jsou v nás...“ (3T 161)

Tělesné zdraví bychom si měli chránit stejně jako charakter. Nemůžeme milovat Boha cele, pokud milujeme naše choutky více než Boha. Má to co do činění s našimi zvyky a chutěmi. K chválení Boha, Bůh vyžaduje celou naši sílu. Jsme stvořeni k Božímu obrazu a můžeme rozvíjet naši duši, ducha a tělo jako On. Můžeme odrážet Jeho slávu. Ježíše neovládaly jeho vlastní chutě, ani nás by tedy neměly ovládat.“

„Satan se nad námi často snaží zvítězit skrze naše přirozené sklony. Naše žádosti se rozrostly natolik, že ztrácíme schopnost vnímat Boha. Proč nás satan stále zneužívá, když hovíme tělesným žádostem? Protože tělo je prostředníkem, skrze kterého je budována mysl a duše a měněn náš charakter. Jen skrze zdravé tělo, duši a ducha může být náš charakter proměňován. Satan se snaží oslabit a zničit naše fyzické síly – naše těla, aby tím byla oslabena naše mysl. My pak nejsme schopni náležitě vnímat a ocenit duchovní pravdy.“

„V 1 Pt 2,11 se píše: „... zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši“. Naše žádosti, pokud si je pěstujeme, porazí naše duchovní zájmy.“

„Co jsou to vlastně ty tělesné žádosti, které bojují proti duši? Odkud pochází? Jak bojují proti duši?“

„Měli bychom se zdržovat tělesných žádostí, které bojují proti duši. Co to znamená? – Ne, že od toho na čas ustoupíme nebo je budeme dělat jen občas. Ale že je nebudeme dělat nikdy víc! Proč je to tak důležité? Proč je důležité to tak dělat? – Protože bojují proti duši. Satan chce oslabit naši duši (duševní zdraví) tím, že ničí naše tělesné zdraví. Proto musíme ustoupit tělesným žádostem. Nepatří sem jen sexuální touhy. Co jsou to tělesné žádosti? - Je to ukájení chutí a vášní. Je to každé škodlivé uspokojování našich chutí a vášní.“

„´Každá zvrácená chuť se stává bojující žádostí´ (citát EGW). Jedná se o hříšné chutě (touha po slávě, moci, majetku, touhy sexuální, na jídlo, …).“

„Odkud pochází tělesné žádosti? Kdo nám je dal? – Bůh. Ano. Ale pozor! Když nám je dal, byly čisté a svaté. Nebyly pro nás škodlivé. Pán Bůh udělal to, abychom cítili chutě. Měly nám sloužit k radosti v životě.“

„Po pádu do hříchu, člověk začal být sobecký. Chce jen hovět tomu, co slouží k jeho vlastnímu potěšení, ale neví, jaký to má skutečný účel, záměr. Je-li to v souladu s Božím záměrem a zákonem, je to v souladu s Boží vůlí.“

„Představím vám tzv. princip medu. Přečtěme si knihu Přísloví 24,13: „Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká.“ Někdo si myslí, že být křesťanem je nudný život, že se všeho dobrého a chutného musí vzdát. Ale Bůh říká: ‚Měj radost z medu, je sladký.‘ Bůh ví, že jsme v padlém stavu – sobečtí. Že chceme zneužít med, máme rádi jen sladkost. Radost nespočívá jen v tom, že máme radost. Radím vám: ‚Jezte medu jen tolik, kolik potřebujete. Med je dobrý, je sladký. Jez ho, ale ne víc než potřebuješ!‘ Bůh chce, abychom měli radost ze života, ale též si uvědomovali jeho záměr, účel, to, k čemu nám byl dán.

Hledat svoje vlastní potěšení není potěšení. „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.“ (1K 10,31) Co máme mít na mysli, když jíme, pijeme a cokoliv děláme? – Máme si uvědomit záměr, pro který jsme byli vytvořeni – smysl naší existence. Co se tím myslí? – Máme oslavovat Boha jako Stvořitele. Máme Ho oslavovat celým naším tělem. Naše tělo je Jeho. Naše pití a jedení by proto mělo být též v souladu s přírodními a Božími zákony.

Porovnáváme se často s krásnými herci a herečkami – jsme však ničím oproti prvním lidem – Adamovi a Evě. Máme dělat to nejlepší, co můžeme. Jsme zodpovědní za to, co jsme ve svých silách schopni udělat.

New Start tyto zákonitosti zdraví vyučuje. Jedná se o principy přírodních zákonů:

N – výživa (nutrition)

E –  pohyb (exercise)

W – voda (water)

S –  slunce (sunshine)

T –  střídmost (temperance)

A – vzduch (air)

R – odpočinek (rest)

T – důvěra (trust)

Představují zákony přírody, které pomáhají našemu fyzickému zdraví. Jsou velmi důležité.

Satan nad námi snadno zvítězí skrze naše přirozené sklony. Ty nám byly Bohem dány. Na počátku však byly čisté a svaté. Dal nám je Bůh. A jaké byly? – čisté a svaté! Dokud jsme se z nich těšili tak, jak nám je Bůh dal, tak sloužily k našemu štěstí a zdraví.

S nástupem hříchu se tělesné žádosti, které nám Bůh dal, staly žádostmi bojujícími proti duši.

„Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.“ (1 J 2,16)

Žádosti těla, očí a pýcha života – všechny bojují proti duši. Byly dány Bohem na počátku – při stvoření. Ale po pádu do hříchu byly zvráceny a staly se sobeckými.

Žena byla pokoušena u stromu dobrého a zlého. „Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost.“ (1 Moj 3,6)

I.)               žádosti chuti

Satan útočí na tělesné žádosti, které ji Bůh dal. Pokouší tím, aby ochutnala. Ovoce bylo dobré k jídlu, pro oči, a zdálo se, že ukojí žádosti. Žena zneužila chuti, kterou dal Bůh. Chuť byla zvrácena. Stala se žádostí těla. Ovoce bylo pěkné na pohled (pěkné pro oči). Bůh stvořil krásné věci – slouží pro potěchu očí. Žádost očí však byla zneužita – zvrácena, a žena jedla.

II.)            žádosti očí

Stavby velkých budov – slouží pro potěchu očí (na žádosti očí). To je materialismus. Ten se také projevuje tím, že do našich domovů kupujeme více vybavení a různých věcí více než potřebujeme. Pokud nemáme dostatečně velké vlastní domy (nebo jiné skladovací prostory), hledáme jiné budovy, sklady, kde bychom mohli věci uložit. Na co máme všechny ty věci, když je ani nemůžeme využít?

III.)         žádost moudrosti (rozumnosti)

Strom byl dobrý k nabytí moudrosti (rozumnosti). Bůh stvořil tuto přirozenou touhu, abychom mohli díky ní lépe vnímat Boha a rozumět Mu. Satanovi šlo o to, aby tato touha byla zneužita – aby vedla k pýše života. Věda se staví na úroveň Boha. To směřuje k opovážlivosti.

Ježíš byl na poušti pokoušen 3x. Jaká to byla pokušení?

a)                žádost těla

Aby obrátil kameny v chleby: „Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: ´Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby´.“ (Mt 4,3) Odvolává se na touhu, abychom jedli dobré věci. Na to satan útočí nejvíc. Říká: ‚Proměň kameny v chleby!‘ Chce, aby Ježíš použil božskou moc a proměnil kameny v chleby. Ale Ježíš dělal jen to, co dokáže člověk. Byl závislý na Bohu, na naplnění od Boha, ne na své vlastní moci.

b)                žádost očí

Ďábel pokračuje: „Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ (Mt 4,8.9)

Ďábel říká: ‚Dám ti moc a slávu, pokud se mi pokloníš.‘ Odvolává se na touhu očí, kterou stvořil Bůh. Chtěl, aby Ježíš zatoužil po velkém městě, po moci, po něčem pro sebe.

c)                 pýcha života

Ďábel postavil Ježíše na okraj chrámu: „a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!“ (Mt 4,5.6)

Satan špatně citoval. Ve skutečnosti chtěl, aby se Ježíš poddal těmto pokušením. Ale Ježíš odolal.

 

„Učme se spolupracovat s Božím Duchem. Nejde jen o dodržování Desatera přikázání, ale i o poslouchání ostatních Božích zákonů. Pokud se Bohu neodevzdáváme každodenně jako ´živá oběť´, náš charakter nemůže být proměňován a naše mysl obnovována.“

Když Ježíš klepe na naše ´dveře´, touží po tom, abychom slyšeli a pochopili pravdu. V dnešní době je těžké evangelizovat, protože lidé mají jen malý zájem o duchovní pravdu. Nedokáží jí porozumět, neumějí ji pochopit! Proč? Protože jejich mysl je oslabena porušováním přírodních zákonů – těch pravidel, které slouží pro zdraví našeho těla. Proto dnes lidé nedokáží Ježíše pochopit a mít s Ním vztah. „Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“ (2 K 4,3.4) Jestliže je evangelium zastřeno, je zastřeno těm, co hynou. Jsou zaslepeni. Kdo zaslepil mysl těchto lidí? - bůh tohoto světa. Kdo je bohem tohoto světa? - satan! Satan nás chce zničit, chce, abychom naplňovali jeho vůli v našich životech a ne Boží vůli.“

„...jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně.“ (Fp 3,19) Jejich bohem je jejich břicho. Soustředí se na žádosti těla. To oslepuje jejich oči. Satan se raduje. Stává se pro ně nemožné, aby slyšeli a pochopili duchovní pravdy.“

„Naše uvažování by mělo být takové, abychom měli pod kontrolou naše životy, abychom měli pod kontrolou naši vůli. Pokud budou sklony naší hříšné přirozenosti pod nadvládou satana, povedou ke zničení a smrti, pokud budou pod vládou Boží, povedou k věčnému životu.“

„Satan útočí, abychom se poddávali tělesným žádostem, aby nás mohl zničit. Není možné chválit Boha, pokud žijeme tak, že porušujeme Jeho zákony života. Nezdokonalujeme pak svůj charakter k dobrému (Božímu), ale k zlému (satanu). Můžeme zdokonalovat charakter Krista nebo satana. Co myslím tím ´zdokonalováním satanova charakteru´? Jedná se o stav, kdy je myšlení lidí ve všem jen zlé. „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.“ (1 Moj 6,5) Tak jako bylo za dnů Noeho, bude i ve dnech před příchodem Ježíše Krista. Bůh si však přeje, aby záměry člověka byly ve všem jen dobré.“

„Před druhým příchodem Pána Ježíše budou existovat dvě skupiny lidí. Jedni, kteří podlehli tělesným žádostem a nechali se jimi ovládat. A druzí, kteří bojovali proti žádostem, jež ovlivňovaly jejich duši a kteří by raději zemřeli, než by přestoupili Boží zákon.“

„Co bychom se měli hlavně učit? - oslavovat Boha. Pokud však žijeme v rozporu s Božími zákony, je nemožné to udělat. Neříkám, že je to těžké, ale je to nemožné! Na tom však závisí náš věčný život.“

„Co je tou jedinou věcí, kterou si vezmeme do nebe? - je to náš charakter. Proto je důležité mít takový charakter, abychom byli schopní žít v nebi. Budeme se ale muset naučit mít na prvním místě Boha už tady na zemi, jinak nebudeme moci jít domů!“

 

-----------------

 

Velmi se mi kázání líbilo. Byla jsem Bohu vděčná, že mi umožnil účastnit se na horách tohoto sobotního programu. Vážila jsem si toho, že jsem mohla slyšet moudrá Mautisova slova.

Připadalo mi, že má stejné myšlenky, jako mám já. Dokázal je však lépe, úplněji a přesněji poukázat na problém a nutnou změnu.

„Zajímavé,“ pomyslela jsem si. „Nezávisle na sobě máme stejné názory. Bůh skutečně působí, vede a řídí naše myšlenky. Dává vědět důležité pravdy všem lidem. Tyto pravdy jsou stejné a neměnné.