Jdi na obsah Jdi na menu
 


Základy výživy

Lepší jídlo ze zeleniny a k tomu láska,

než vykrmeného býka a k tomu nenávist”

Šalamounovo přísloví 15,17









“ZÁKLADY VÝŽIVY pro každého”



Na základě odborných studií z preventivní medicíny sestavila Jana Konečná



O B S A H :


2) Zdravý životní styl – NEW START: “A hlavně hodně zdraví…”

3) Vyvážená strava – 7 hlavních složek; Potravinová pyramida

4) Sacharidy: - Obiloviny -hlavní palivo

5) – Cukry: “Oslaďme si život!”

6) Bílkoviny – více nebo méně? - Odvápnění kostí díky přebytku bílkovin v moderní stravě

7) Pravda o živočišných bílkovinách; Rizika masité stravy – kontaminace, zdroj nemocí

8) Blíže o Osteoporóze a našem přebytku bílkovin – aneb proč Galileovi nevěřili

9) Ťuky, ťuky – k čemu tuky? ; Aneb o sádle, másle, margarínech a olejích

10) Grafické znázornění procesu rafinace tuku aneb “Na začátku jídlo, na konci chemikálie”

11) Vitamíny, minerály a fytolátky

12) Jak správně kombinovat potraviny

13) Kam s tím kořením?

14) Tabulka nevhodných koření a jejich náhrad

15) Stravovací návyky; Popojídání mezi jídly; Výhody velké snídaně a nevečeření






 

 

 


Genesis 1,29; 3,18 “Bůh také řekl: Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.”…”a budeš jíst polní byliny”.

Zjevení 21,1.4. “A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly… A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude.”

Zjevení 22, 1-4 “A ukázal mi řeku živé vody, která vyvěrala u trůnu Božího. Uprostřed města, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy.”

“A hlavně hodně zdraví!”


Přání zdraví je tím nejčastějším, co přejeme lidem kolem nás. Aby ne, vždyť ten, kdo byl někdy vážně nemocný, dobře ví, že by člověk oželel všechno své jmění, kdyby si za ně zdraví mohl koupit. Bez zdraví se totiž život změní v neradostné utrpení.

Málokdy si ale uvědomujeme, když našim milým upřímně přejeme “zdravíčko”, že ono nepřichází automaticky, a že už vůbec není věcí náhody. Statistiky ukazují, že lékařská péče nám může pro udržení našeho zdraví pomoci jen do 10 %. Zbývajících 20 % ovlivňuje životní prostředí ve kterém se pohybujeme a dalších 20 % ovlivňuje dědičnost – tedy to, co nemůžeme změnit a co jsme si přinesli na svět po našich předcích. To co zbývá – tedy neuvěřitelných 50 - 70 % - je přesně to, co máme ve svých rukou my sami. 50 % toho v jakém budeme zdravotním stavu totiž ovlivňuje náš vlastní životní styl. Je to málo nebo hodně, co myslíte? Je to určitě příliš mnoho, než abychom to nevyužili a hodili za hlavu. Člověk je přece strůjcem svého osudu a kdo co zasévá, to také sklízí – říkají pravdivá česká přísloví.

Co se tedy skrývá za oním dnes tak často citovaným spojením “náš životní styl”? Určitě bychom se shodli na tom, že je to naše “výživa”. Ano, je to jeden z nejdůležitějších činitelů, ale u ní to zdaleka všechno nekončí. Anglické přísloví říká “kdo se nehýbá – odumírá” a je pravdou, že právě “pohyb” má ohromný vliv nejen na naši imunitu, na naše cévy, ale i na naši psychiku. A co osvědčená pramenitá “voda”? Je to přece hlavní součást našeho organismu. Množství vody, které denně vypijeme, rozhodne o tom zda budeme unavení, zda budeme schopní odolat infekcím, zda se naše zhoustlá krev bude ucpávat tam kde nemá, ale také o tom, jak jasně nám to bude myslet. No a voda ve formě koupelí, kontrastních sprch, zábalů a obkladů je mnohdy účinnější než mnohé chemické léky. Ke zdravému životnímu stylu ale také patří pobyt na sluníčku – minimálně 10 min denně pro vitamín D. “Slunce” totiž léčí cukrovku, snižuje cholesterol a ovlivňuje hladiny hormonů v těle. Také “čerstvý vzduch” má podobně léčivé schopnosti a stejně jako slunce má i desinfekční účinky. Je i důležitou potravou nervových buněk v mozku. Proto bychom si ho měli dopřát přes den, ale i v noci bychom měli mírně otevřít okno, dokonce i v zimě. Jedna přikrývka navíc to spraví. Zdravý životní styl zahrnuje také dostatečný “odpočinek” – tedy 7-8 hodin spánku denně a také pravidelný čas odpočinku v týdnu i za celý rok. No a všechny tyto principy provází jako zlatá nit zásada “střídmosti”. Střídmost znamená nejen zřeknutí se toho co nám škodí, ale také správná míra ve všem, co je zdravé.

Holistický pohled na člověka však nezahrnuje jen stránku tělesnou, ale i stránku duševní a duchovní. Proto k úplnému zdraví patří také hodnoty jako je “důvěra”, láska, pozitivní myšlení a pro ty, kteří věří – také spolehnutí se na Boží ochranu i pomoc.

Že jste už někde těchhle 8 zásad slyšeli? Není divu, vždyť dohromady tvoří nejúčinnější návod na šťastný a plnohodnotný život. Když se jimi budete řídit, nebudete téměř potřebovat navštěvovat Vašeho lékaře. A že jsou stále aktuální a funkční – o tom svědčí jejich zaužívaná zkratka NEW START. Tento termín vznikl v jednom z mnoha sanatorií preventivní medicíny v USA, kde se pomocí těchto zásad pod odborným lékařským dozorem uzdravili dnes již tisíce lidí. Po přeložení znamená “Nový začátek” a tak nás doslova vyzývá, abychom se nebáli začít uplatňovat tento životní styl ať je nám 20 nebo 70. Nezbývá než popřát Vám hodně zdraví a také i to, abyste pro ně něco udělali.




 

-          2 -

Vyvážená strava


Jedním z nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících naše zdraví je právě způsob naší stravy. Často si neuvědomujeme, že vztah mezi nemocí a naší výživou je tak úzce spjat, protože časový interval mezi dobou, kdy se nesprávně stravujeme a vypuknutím nemoci může být dlouhý až desítky let. Lidské tělo je schopno se relativně dlouho přizpůsobovat, než reaguje nemocí. Dokonce můžeme vidět lidi, kteří se při všech svých nezdravých návycích dožívají vysokého věku. Dnes jsou to ale stále více vyjímky a to jestli my k nim patříme, to budeme vědět, až nám bude 95. Pro valnou většinu z nás naopak platí, že zdraví není výsledkem náhody. To také dotvrzují statistiky, zabývající se úmrtností na kardiovaskulární a nádorová onemocnění, kde jsme jako Česká republika na jednom z nejpřednějších míst ve světovém žebříčku. Doktor Olser, významný kanadský lékař, tvrdí, že 90 % našich nemocí souvisí právě se skladbou naší stravy. Že by tedy nebylo něco vpořádku s tou naší proslulou českou kuchyní?

Každý z nás si už určitě vyzkoušel, že to jak jíme, se nám stává jedním z nejsilnějších návyků, a proto není jednoduché den ze dne vyměnit knedlíky a vepřovou pečeni za celozrnný chleba, luštěniny či zeleninu. Chceme-li však v budoucích letech “žít a nejen živořit”, stojí za to se o tuto změnu postupně pokusit. A možná se pak přesvědčíte o tom, že zdravá strava – to není peklo na zemi, ale naopak, že je to občerstvující a velmi chutné dobrodružství bohaté fantazie chutí. Jak by tedy měla vypadat správně vyvážená strava?

Tuto otázku si položili také američtí vědci zabývající se výživou. Po chemické stránce, je známo, že lidské zdraví je závislé na 7 hlavních složkách stravy. Jsou jimi: voda, sacharidy (cukry, škroby, vláknina), bílkoviny, tuky, vitamíny, minerály a fytolátky. Pro jednodušší pochopení vědci navrhli tzv. potravinovou pyramidu, která ukazuje nejzdravější zdroje potravin a jejich potřebné množství. Základ pyramidy a tedy i naší stravy mají tvořit celozrnné obiloviny (chléb, jáhly, rýže, kukuřice, obilné kaše, müsli, těstoviny atd.), jsou totiž nejhlavnějším zdrojem ATP energie, na základě které funguje lidský organismus. Stejně tak hojně bychom měli jíst ovoce a zeleninu, bohaté na fytolátky chránící nás před rakovinou, vlákninu, vitamíny i minerály. S mírou bychom pak měli jíst zdroje bílkovin – zdravější jsou rostlinné např. luštěniny, ořechy, semínka nebo sojové náhražky masa, nebo chcete-li živočišné pak např. nízkotučný jogurt nebo vaječný bílek. Pouze výjmečně a velmi střídmě pak používejme tuky, sladidla, sůl a jiná koření.

Možná Vás překvapilo, že v tomto výčtu nejzdravějších zdrojů naší potravy chybí maso, mléko a celá vejce. Pokud jste dobře poslouchali reklamy minulých let, pak Vám jistě neuniklo, že bez masa, mléka a vajec člověk prostě nemůže žít a zákonitě mu bude něco chybět. Dnes však věda dokazuje, že reklamy poplatné předchozímu režimu a komerčním zájmům byly nejen nepravdivé, ale hlavně byly příčinou celé řady zbytečných předčasných úmrtí. DOBROU ZPRÁVU tedy je, že byla prokázána existence stravy, která vylučuje rizikové potraviny, ovlivňující vznik mnoha onemocnění dneška. Pokud tato strava byla aplikována u lidí trpících srdečními onemocněními, diabetem, vysokým krevním tlakem, obezitou a dokonce i rakovinou, došlo k radikálnímu zlepšení a mnohdy i k totálnímu vyléčení (Centrum preventivní medicíny – Wildwood, Weimar a jiné). Jak tedy vypadá tato strava, která léčí? Skládá se z 5 hlavních skupin potravin – jsou to OŘECHY, LUŠTĚNINY, OBILOVINY, OVOCE A ZELENINA. I když to vypadá na první pohled dost stroze, strava složená z těchto složek obsahuje všechny nezbytné živiny (1955 - FAO) a když se seznámíte s několika fintami, jak z ní připravovat některé recepty, zjistíte, že je velmi chutná, krásně vypadající, finančně nenáročná a hlavně prokazatelně se po ní budete cítit lépe. Že se na této stravě dá bez problémů přežít dokazuje už i to, že se takto stravuje asi polovina obyvatelstva naší planety (Indie, Afrika, Čína…). Za všechny si uveďme alespoň kmen Hunzů ze střední Asie, který vzbudil pozornost mnoha vědců pro svou DLOUHOVĚKOST A VYNIKAJÍCÍ ZDRAVÍ. Významní severoameričtí kardiologové dr. Toomey a dr. White navštívili v r. 1964 tuto oblast a uskutečnili zde řadu svých studií. Zjistilo se, že Hunzové jedí velice střídmě, převážně čerstvé (ale i sušené) ovoce, ořechy, různou zeleninu a obiloviny (ječmen, pšenici a proso). Pijí trochu kozího mléka a pouze jednou až dvdakrát do roka, o svátcích , jedí jehněčí maso. Po vyšetření 25 mužů ve stáří 90 – 100 let, došli lékaři k závěru, že všichni sledovaní měli hladinu cholesterolu a EKG naprosto normální. Mezi Hunzy není známa rakovina, srdeční choroby, cukrovka nebo předčasné stárnutí. Není divu, vždyť už dokonce jeden z nejstarších dokumentů lidstva – Bible, uvádí právě tuto rostinnou stravu jako ideální “palivo” na kterém fungovali lidé v ráji, protože tam neexistovalo zabíjení. A pro ty z Vás, kteří věří, že člověk vyšel z rukou Stvořitele, může být povzbuzením, že právě tuto stravu doporučil Bůh lidem jako nejlepší zdroj živin (1. Mojžíšova 1, 29).

Nikdo z nás se nemusí cítit, že změna k tomu nejideálnějšímu jídelníčku musí nastat den ze dne. Naopak, učte se postupně zařazovat do svého jídelníčku stále více jídel bez masa a maso zkoušejte nahrazovat jinými chody. Naše strava musí být především chutná, lákavá na pohled a teprve potom zdravá. No a časem zjistíme, že to vše jde skloubit.



 

 

- 3 -

Obiloviny - hlavní palivo

Pokrmy z obilovin tvoří základ odborně sestavené pyramidy vyvážené stravy, jsou tedy tím, co bychom měli jíst nejvíce. O poschodí výše je pak ovoce a zelenina – se stejným doporučením – “Jezte hojně”. Víte co mají tyto 3 skupiny společného, co je základem jejich chemického složení? Jsou to "sacharidy" nebo jak jsme postaru byli zvyklí slýchávat "uhlovodany" či "cukry, škroby a vláknina". Tyto látky tvoří 95 % energie ATP - tedy okamžité energie, ze které se pohybujeme či dýcháme a mluvíme. Není tedy pravda, že pokud chceme být silní musíme jíst maso, mléko či vejce. Palivo, z kterého naše tělo bere hlavní energii - glukóza -je totiž rostlinného původu. Spalování tuků a bílkovin je pouze náhradním procesem, u kterého se ale vytváří řada toxických látek. Americký lékař Edward Nelson to vystihuje rčením: "Chceš-li být silný jako býk, jez to co on, ale býka nejez."

Sacharidy, pokud je jíme v jejich přirozené podobě - tedy "nerafinované - neobroušené", jsou zároveň vynikajícím zdrojem vlákniny. Ta, jak uvidíte v následujícím výčtu, je sama o sobě úžasným lékem: Je sice nestravitelná - prochází rychle tělem a tak přispívá jen trochou energie, zato však dává pocit nasycení, snižuje hladinu tuků v těle - včetně cholesterolu, snižuje riziko zažívacích potíží, pomáhá zpomalovat vstřebávání cukrů a tak zabraňuje cukrovce, zesiluje peristaltiku střev a zároveň mechanicky pročišťuje střevní sliznici, čímž zlepšuje vstřebávání živin a utváří živnou půdu pro ochranné střevní bakterie. Vláknina je také nosičem, na němž jsou v rostlinných potravinách navázány nezbytné vitamíny a minerály, proto pokud ji obrušujeme, zbavujeme se tak ze semínka látek, které potřebujeme ke stráveni vnitřku zrna. Tělo pak musí sáhnout do svých zásob a výsledkem je nervozita, vyčerpání, oslabená imunita - to vše díky "vitaminové podvýživě".

Co tedy získáte, navyknete-li si místo rafinovaných na celozrnné obiloviny? V porovnání s bílým pečivem je to v průměru o 80 % více vitamínů řady B (hlavní potravy mozku a nervů), o 100 % více karotenu i vitamínu C (tedy antioxydantů, chránících před rakovinou), o 84 % více železa (pro zdravou kůži, vlasy a proti dušnosti), o 50 % více vápníku (pro kosti i svaly), o 78 % více fosforu (pro zuby a k přenosu dědičnosti), o 75 % více mědi (pro silnou imunitu) a hořčíku (proti rakovině, křečím a vypadávání vlasů), a o 98 % více vlákniny - to vše díky slupce semínka. Z klíčku pak dále získáte nenasycené mastné kyseliny (které snižují riziko infarktu), kvalitní bílkoviny a hojivý vitamín E (na rány, srdce, a proti rakovině) Tak co říkáte, nevyplatí se to? Sebelepší potravinový doplněk ani vitamínové tablety nemohou navrátit mouce všechny prvky ve vyvážené formě aby proběhl její správný metabolismus, jako je obsahuje přímo z rukou Stvořitele. Není divu, že tedy již tisíce let stará moudrá rada Bible je i dnes aktuální:"Proč utrácíte peníze za to, co není chléb a co nezasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré." (Iz 55,2)

A že co se týká obilovin, máme skutečně bohatou nabídku pestrých chutí, to můžete posoudit v následujícím výčtu. Vybírat si můžeme z pšenice, ječmenu, ovsa, či žita. Pro ty kteří mají alergii na bílkovinu lepek je pak kukuřice, tmavá rýže (Natural), ale i pohanka a jáhly, které jsou jak zásadotvorné (odstraňují překyselení, únavu, atd.). Pohanka navíc obsahuje rutin pro zpevnění cév (léčí křečové žíly, hemeroidv aj.). Mezi méně známé možná patří kus kus, kamut, bulgur, špalda, tritikale a jiné odrůdy pšenice, z nichž každá vyniká jiným složením bílkovin a i minerálů. No a v neposlední řadě také laskavec (amarant), který obsahuje esenciální aminokyselinu lyzin, hodně vápníku i železa.

Používat je můžeme buď pomleté, ve formě mouky, nebo celé vařené - ať už na sladko s ořechy a ovocem nebo na slano, jako přílohu se zeleninou. Dále také formou celozrnných těstovin nebo placek. Platí zásada, že obiloviny musí být vždy dobře povařené, jinak totiž obsahují nestravitelné škroby, které se mohou dostat do krevního oběhu, ucpávat drobné cévky dokonce i v mozku a působit ztrátu nervových buněk. Vyjímku tvoří nakličování obilí, při kterém dochází k přeměně těchto škrobů, a rozhodnete-li se pro tuto variantu - pak vězte, že jste si zvolili více než "vitamínovou bombu", ale také i omlazující a léčebnou potravinu. Tak tedy ochutnejte z této bohaté nabídky chutí i barev a jistě si oblíbíte to nejlepší "palivo", co nám příroda nabízí.



- 4 -

Oslaďme si život !

"Ach to mlsání...", kolikrát si nad sebou povzdechneme, když jsme opět podlehli oné podmanivé chuti sladkostí. Ale nevěšte hlavu, není mlsání jako mlsání. To, že i sladké může být zdravé, je dobrou zprávou pro toto zamyšlení.

V předešlém díle jsme se dověděli, že vedle škrobů a vlákniny patří cukr do skupiny uhlovodanů, které by měly tvořit naši stravu z 60-80 %, protože jsou našim hlavním zdrojem energie. Asi těžko najdeme někde v přírodě volně ležet oddělenou glukózu ani tam nenasbíráme sáček stolního cukru, zato se tam však setkáme s ovocem, ve kterém jsou jak vláknina, tak vitamíny, minerály a enzymy v přesném poměru, tak jak je jich třeba ke strávení jeho cukru.

Co se stane, oddělíme-li cukr od - někdy mylně nazývaných - balastních látek - tedy vlákniny? Cukr se dostává velice rychle do krve a následně zvedá hladinu krevního cukru na extrémně vysokou úroveň (hyperglykémie). To nutí slinivku pracovat "přesčas" a vyrábět nadměrné množství inzulínu, aby nebezpečnou hladinu cukru snížila. Toto množství inzulínu však v těle způsobí až opačnou reakci, následně hladina cukru poklesne na velmi nízkou úroveň (hypoglykémie), dostaví se pocit vyčerpání, nevolnosti, intenzivního hladu a hrozí i ztráta vědomí. A tak jsme nuceni si opět dát něco povzbudivého a sladkého a vše se opakuje. Po čase těchto výkyvů se slinivka vyčerpá a dojde k onemocnění zvaném cukrovka. K tomu napomáhá navíc i konzumace tučné stravy, protože tuk ucpává receptory v buňkách a brání tak glukóze, aby se dostala jako palivo do buněk. V krvi je sice její vysoká hladina, ale mozek dostává poselství HLADU, protože buňkám chybí. A tak člověk opět jí a stále víc přibírá, i když má hlad. Proto chceme-li předejít tomuto nepříjemnému onemocnění, vylučme živočišné i rafinované tuky a rafinovaný cukr a nahraďme je rostlinnými potravinami s dostatečným množstvím vlákniny, která glukózu dokáže do buněk uvolňovat postupně.

Zajímavé jsou také výsledky studie Barbary Readové z Psychologického ústavu v Ohiu, která dokázala kompletně vyléčit u svých pacientů: neurózy, deprese, špatné sny, vyčerpanost, náladovost a nervozitu. Podařilo se jí to díky vyřazení 1) umělých jídel z cukru (čokolád, zmrzlin, cukroví...), 2) kávy, kakaa a ostatních potravin s kofeinem a 3) rafinovaných uhlovodanů (bílé mouky a bílého cukru) z jejich stravy. Tyto potraviny totiž odčerpávají z těla především vitamíny B, potřebné pro nervový systém. Proto strava s dostatkem vlákniny chrání naši vyrovnanou mysl.

Také imunitní systém je drasticky ovlivněn konzumací cukru. Na americké universitě v Loma Lindě bylo zjištěno, že schopnost bílých krvinek ničit zhoubné zárodky a mikroorganismy po požití cukru může být téměř paralyzována. Např. po 24 čaj. lžičkách cukru, je každá bílá krvinka schopna zničit již jen 1 bakterii, přičemž normálně jich zvládne zlikvidovat 14. Pro srovnání, tuto dávku obsahuje 1 lahev Coca-coly, 100 gramová čokoláda nebo 1 porce sladkého dezertu. Proto není divu, že jsou po vánocích lidé tak často nemocní -jejich imunitní systém je totiž uspaný vším tím cukrem z vánočních pochoutek.

Stolní cukr ale také působí zubní kaz, zacpává krevní oběh vytvářením trombů a tím zvyšuje riziko srdečních nemocí, překyseluje žaludek, působí zácpu, obezitu a celou řadu dalších zdravotních problémů. Spotřebu sladkostí, dortů, bonbonů a sladkých limonád bychom tedy podle Světové zdravotnické organizace (WHO) měli postupně úplně vyloučit.

Široké užívání rafinovaného cukru nám tedy nestojí za všechny ty komplikace. Znamená to ale, že bychom neměli jíst nic sladkého? Kdyby tomu tak mělo být, určitě bychom v přírodě nenašli celou řadu přirozeně sladkých dobrot. Jak tedy zdravě sladit? Nejzdravější je to samozřejmě čerstvým ovocem (banánem, strouhanými jablky... ), pokud Vás to však neuspokojí, není nic špatného na celozrnném koláči s ovocem mírně přislazeném např. hnědým cukrem nebo medem. Celozrnná mouka je to bohatá na vitamíny řady B, ale také na vlákninu, a tak umožní lepší strávení sladkého pečiva. Med je vhodným sladidlem nejen proto, že obsahuje oba lehčeji stravitelné cukry (fruktózu a glukózu), ale i pro svůj vysoký obsah enzymů a antibakteriálních činitelů. A chcete-li úplně nejzdravější způsob slazení, pak k němu potřebujete pouze mixér a sušené ovoce. Jakékoli těsto, puding či pomazánku můžete osladit přírodním cukrem přímo s vlákninou a vitamíny v jednom balení - tím, že do nich rozmixujete předem namočené rozinky, datle, sušená jablíčka či švestky. Stejně tak můžete používat i zavařené ovoce, i když některé kyselé druhy ovoce budou potřebovat mírně přisladit, pro konzervaci.

No a co říci na závěr? Snad jen to - "Oslaďte si život", ale dělejte to tak, ať si ho co nejdéle a nejlépe užijete.



Křupavá granola

Do mísy si nasypeme 1 litr ovesných vloček, 1 dl. kokosu, 2 dl oříšků, 1 dl semínek, 1/2 čaj.lž. mořské soli a 2 dl sušeného ovoce, vše dobře promícháme. Pak v 1 dl vody rozpustíme 3 pol. lž. medu a 1 pol.lž. vanilkové příchuti. Tekutinu pak nalejeme do vloček a rukama dobře promísíme. Vlhké vločky navrstvíme na vymazaný plech a pečeme při 160 st. C 20 minut dozlatova a potom při 140 st. C do úplného vysušení. Granolu pak jíme na snídani zalitou sojovým mlékem nebo samotnou např. na cestách je trvanlivá.

 

 

-          5 -

Bílkovinv - více nebo méně?

Bílkoviny jsou základní stavební jednotkou lidského těla. Kdyby ve stravě nebyly, nemohli bychom růst ani krýt tělesné ztráty, nepracovaly by enzymy a chyběla by nám základní složka svalů, krve, kůže, vnitřních orgánů i kostí. V těle dospělého je asi 12 kg bílkovin. Po chemické stránce jsou tvořeny na rozdíl od sacharidů ještě dusíkem a někdy sírou a fosforem. Bílkoviny se skládají z aminokyselin, kterých je více než 20 druhů. Pouze 8 z nich si však tělo neumí vytvořit samo - a tak je musíme dodávat ve stravě. Říkáme, že jsou esenciální. Živočišné bílkoviny mají poměrně vyšší zastoupení těchto aminokyselin, než rostlinné. Z tohoto důvodu panoval dříve názor, že živočišné bílkoviny jsou lepší než rostlinné. Ovšem již v roce 1955 FAO při OSN potvrdila, že pro krytí naší potřeby bílkovin nám plně postačí rostlinné potraviny. I kdybychom jedli pouze rostlinnou stravu, tak bychom měli všech nepostradatelných aminokyselin několikrát více, než potřebujeme. Dostatek je jich např. v každé celozrnné obilovině, neloupaných bramborách, luštěninách, ořeších, semínkách, sóji atd.

Kolik bílkovin tedy potřebujeme? FAO i WHO uvádí že dospělí potřebují 0,75 g na 1 kg tělesné váhy denně. Průměrná žena tedy potřebuje zhruba 45 - 55 g denně a průměrný muž mezi 50 - 65 g. V těhotenství stačí, když přidáme cca 6 g a při kojení asi 17 g. Je to tak malé množství, že, když to dáme na dlaň a foukneme, je to pryč. Žel, že průměrný člověk jí 3 , 4 i 5 x více. Jíme-li nadměrný tuk, ukládá se v podkoží, jíme-li nadměrné množství sacharidů - tělo je uloží v játrech nebo ve svalech jako glykogen. Pokud ale jíme příliš velké množství bílkovin, tělo nemá způsob, jak by si je do zásoby uskladnilo. Bílkoviny totiž obsahují dusík, síru a fenoly - z aromatických aminokyselin, které nejsou ani v sacharidech ani v tuku. Tělo je tedy musí likvidovat - dusík odstraňuje ve formě čpavku, síru ve formě jejích sloučenin a aromatické aminokyseliny ve formě fenolů a krezolů. Všechny tyto látky jsou vysoce toxické a způsobují překyselení celého organismu, pokles imunitního systému, podporu maligního bujení a celkové degenerativní pochody. Jednoduše, dařilo by se nám daleko lépe, kdybychom se nenutili likvidovat všechny tyto přebytečné bílkoviny ve svém těle. Rostlinná bílkovina je prokazatelně zdravější, jednak proto, že je pro tělo lehčeji stravitelná, ale i proto, že obsahuje ve větší míře aminokyselinu arginin, která pomáhá čistit tělo od škodlivého nadbytečného množství bílkovin.

Další způsob, jakým nadbytek bílkovin poškozuje zdraví, je odčerpávání vápníku z těla. Přebytek bílkovin se totiž rozkládá v játrech a je vylučován ledvinami v podobě močoviny. Močovina způsobuje, že ledviny vylučují více vody a společně s vodou se močí ztrácejí minerály - z nichž právě nejdůležitější je vápník. Chybějící vápník pak tělo musí nahradit z vnitřních zásob - tedy především z kostí. Ty jsou pak tak slabé, že se lámou pod nejmenším tlakem - dochází k osteoporóze. V zemích s vysokou životní úrovní takto trpí více než 25 % žen, starších 65 let. Naopak lidé 3. světa (asi 70 % populace Země), kde nejedí živočišné produkty, neznají, co je to odvápnění kostí. Paradoxem tedy je, že ona osteoporóza je způsobena právě konzumací mléka, masa a vajec, které jsou (hlavně v případě mléka) mylně doporučovány k její léčbě. Ani přidání vápníku k této stravě nezlepší jeho negativní bilanci. Je to způsobeno nejen tím, že střevní stěna není schopna absorbovat téměř žádný vápník z mléka a tablet, či jeho vyplavením v důsledku přebytku bílkovin, ale i tím, že živočišné bílkoviny zabíjejí osteoblastv, což jsou buňky které budují naše kosti - proto nemůže dojít k jejich regeneraci. Přebytek rostlinných bílkovin však takto nepůsobí. Proto je jedinou prevencí osteoporózy nízkobílkovinná strava, fyzická aktivita a hormonální rovnováha.

Vápník, který navíc ztrácíme při vysokobílkovinné stravě a končí v moči, má za následek vysokou hladinu vápníku v systému ledvin. To napomáhá tvorbě bolestivých vápníkových ledvinových kamenů. A ty jsou nejčastějším druhem kamenů u lidí v bohatých zemích. Trpíte-li opakovaným výskytem těchto kamenů, prožijete významný zvrat, pokud změníte svou stravu směrem k rostlinným potravinám s nízkým obsahem bílkovin. Podobně, trpíte-li jakýmkoli postižením ledvin (ztráta 1 ledviny, cukrovka, otravy apod.). Nadměrné proteiny totiž ničí ledvinovou tkáň a způsobují postupné zhoršování funkce ledvin. Proto, než se dožijí osmdesátky, ztrácejí lidé v bohatých zemích běžně až 75 % funkce ledvin. Mnohé studie také potvrzují, že tato strava způsobuje nejen rychlejší stárnutí organismu, ale i předčasné dospívání.

Jídla s vysokým obsahem bílkovin mají zpravidla rovněž hodně purinů, což jsou primární stavební bloky nosičů našeho genetického kódu DNA a RNA. Puriny se rozkládají na kyselinu močovou, která se pak hromadí v kloubech a vede ke dně, což je bolestivý a znetvořující druh artritidy. Kyselina močová (ne močovina), koncentrovaná v systému ledvin vede také u náchylných lidí ke tvorbě ledvinových kamenů.

Vedle "mnoha"dalších zdravotních důvodů bychom mohli vyjmenovat etické, ekologické, ale i jasné ekonomické důvody pro náhradu živočišných velkochovů rostlinnou produkcí. Přesto však ona otázka rozhodnutí zůstává čistě v našich rukou. Začít žít zdravě ještě neznamená, že člověk již nikdy víc maso nesmí ochutnat. Důležité je, že se je bude snažit omezovat až do té míry, kdy zjistí, že rostlinná strava je stejně dobrá, a že se při ní cítí daleko lépe, takže už ani nemá chuť vrátit se zpět.



- 6 -

Pravda o živočišných bílkovinách

Věda dnes jednoznačně potvrzuje, že pokud konzumujeme velké množství živočišných produktů, máme větší riziko chorob, než kdybychom jedli stravu rostlinnou. Tento fakt dotvrzuje celá řada vědeckých studií na mnoha tisících lidí, trvající někdy i déle než 25 let. Pokud jíme mnoho živočišných produktů, konzumujeme velké množství chemikálií, jako např. heterocyklické amíny či polychlorované byfenily, které jsou kancerogenní. To neznamená, že dostaneme rakovinu z jednoho kousku masa, ale jíme-li více živočišných produktů, dostáváme více těchto látek a naše riziko se tak zvyšuje. U tepelně zpracovaného hovězího např. 650 mikrogramů amínů na kg. Dokonce i drůbeží a ryby jich obsahují vysoké množství. Žel, že současný trend v konzumaci masa ve vyspělých zemích je stále stoupající. Např. v roce 1914 snědl průměrný Američan ve své stravě 34 % živočišných produktů. A v dnešní době jich zkonzumuje dokonce více než 70 %. Ani u nás není vyjímkou, že konzumujeme maso 7x týdně téměř v každém jídle. Potrava, která nás naopak chrání proti rakovině jsou celozrnné obiloviny, luštěniny - hlavně soja, ovoce a zelenina, konkrétně česnek, cibule, zelí, tmavozelená zelenina, pšenice, oves, ječmen, brambory, rajčata, papriky, okurky, brokolice, růžičková kapusta a bylinky). Sami dobře víme, že jíme-li vysoké % živočišných produktů ve své potravě, nezvládneme jíst více těchto ochranných potravin. Pokud tedy konzumujeme maso 7 x týdně, máme v případě mužů o 50 % vyšší riziko rakoviny prostaty a tlustého střeva, a 5x vyšší riziko cukrovky. U žen se zase zvyšuje rakovina vaječníku a riziko srdečních nemocí. Lidé, kteří konzumují vejce i maso mají riziko vyšší 3-4 x. Zvláště u žen je úzký vztah mezi rakovinou vaječníku a konzumací vajec.

Průmyslově chovaná zvířata dnes trpí hrubým poškozením kostí v důsledku vysokého obsahu živočišných bílkovin, kterými je krmí. Krmení zvířat moučkou z mršin způsobilo také vznik nového velmi nebezpečného onemocnění z prionů. Prion je bílkovina v mozku, která ovlivňuje nervovou funkci. Normálně je přítomna kolem nervů. Abnormálně se však vyskytuje nalepená na neuron, který vysaje a po něm v mozku vzniká díra. Na konci je v mozku spousta děr, jako v houbě. Tak vznikají nemoci jako je Nemoc šílených krav, Kreutsfeld Jackobsobův syndrom nebo Alzheimerova nemoc, na kterou ročně umírá jen v Anglii 75 tisic lidi. Protože prion se nezničí ani vařením, ani není rozložen trávícím procesem – je pravděpodobně přenosný také na člověka. Když šílené krávy dávali do konzerv pro kočky - dostaly kočky nemoc šílených krav. Dnes na lidskou formu této nemoci zemřelo již 106 lidí. Nejvíce prionů je v nervové tkáni (1 miliarda na gram), pak v tuku (1 milion) a ve vnitřnostech a kostech (10.000 na g).

Běžné velkochovy dnes používají ke krmení zvířat téměř cokoli. Např. i slepičí trus - pro zvýšení tvorby bílkovin v organismu, pomletá ulynulá zvířata, či vyjetý motorový olej. Kuřata jsou krmena všemi druhy živočišných mouček a jsou držena v klecích, kde se nemohou pohnout, aby neztrácela energii. Zatímco dříve se používalo na vykrmení 1,5 kg kuřete 17 kg potravin. Dnes k tomu stačí 3,5 kg, potravy - a takové kuře je hotovo za 5 týdnů, zatímco dříve k tomu byl třeba 1 rok. Vše jde do tvorby svaloviny a všechny ostatní orgány jsou podvyvinuty. Proto také polovina z nich umírá na infarkt dříve, než se vůbec dostanou na jatka. Imunitní systém těch, co přežijí, je tak slabý, že musí být chována prakticky ve sterilním prostředí, jinak by se všechna nakazila. Denně jsou jim podávány 4-5 druhů antibiotik, jsou očkována proti 15 různým chorobám a krmena hormonálními přípravky pro rychlý růst. Tak když je jíte, nejíte téměř nic jiného než chemikálie a recyklované nemoci, které se opět dostávají do potravinového řetězce. V jejich hnoji je tolik chemikálií a odpadů z nich, že když je zkrmován dobytkem, stačí jen o něco větší dávka a uhynou na otravu. Ovšem, co se týká člověka, neexistuje zákon na to, kolik kuřat on ještě bezpečně smí sníst. Proto dnes věda varuje před nemocemi z takovéto stravy.

Maso, které jedli naši předkové je jiné, než to, které dnes jíme my. Od 80. let je zaznamenán exponenciální nárust infekčních chorob (salmonella, campilobacter a lysterióza - působí průjmy, otravy jidlem). Důvodem je, že zvířata jsou denně krmena množstvím antibiotik. A za určitou dobu si bakterie v jejich těle vytvoří proti nim rezistenci. Proč dnes lidé na světě hlavně umírají? 4,3 mil. lidí umírá na bakteriální či virové onemocnění plic a 3,2 mil. umírají na infekční průjmy. Tyto nemoci vznikají právě v důsledku konzumace masa. Jsou to 2 největší "zabijáci". Tuberkulóza zabijí kolem 3 miliónů lidí (většina lidí se nakazí z mléčných produktů). Lidé přímo v nemocnicích umírají na průjmy, žaludeční křeče a horečky. Co je jejich zdrojem? Je to ona sklenice mléka, vejce nebo salám, které pacienti konzumují. Pokud jsou totiž zrovna léčeni antibiotiky, ony zabíjí jejich vlastní ochranné bakterie. Když pak následně vypijí sklenici mléka, které obsahuje rezistentní bakterie - není divu, že se bez problémů pomnoží. Pak vzniká průjem. Lékař opět předepíše antibiotika. Ovšem tyto rezistentní bakterie se dalším antibiotikům pouze vysmějí... A pak nezáleží na věku - a lidé umírají. Prestižní časopis “New scientist" o tomto faktu varuje v článku “Antibiotika z živočišných produktů postrachem nemocničních epidemií". Pokud se takové věci dějí v nemocnicích, kde mají vše k tomu, aby Vás zachránili, co se bude dít v běžném životě, když odolné bakterie jsou v každém hamburgeru či sýru kolem nás?

Dokonce i ryby dnes mají 20 x více toxinů než je přípustné. Proto jsme často svědky mnoha úhynů. Ze znečištěné vody mají tak snížený imunitní systém, že se stávají přenašeči infekčních onemocnění - např. cholery. Zvyšuje se i množství parazitů, kteří způsobují totální vyčerpání a zastavení reprodukce. 40 % ryb již trpí nádory.

Mohli bychom zmínit mnoho dalších hospodářských zvířat, která od malička trpí. Počínaje odloučením od matky, přes stísněné a nehygienické ustájení či chemikálie ve stravě a konče drastickým převozem na jatka. Není divu, že se nám již dnes příroda mstí. Žel, že se všechno to zlo vrací na člověka, který se konzumaci živočišných produktů stává prokazatelně nejen agresivnějším, ale i nemocnějším. Je na čase, abychom se zachovali bratrsky k miliónům lidí, kteří na světě ročně umírají hlady. Vždyť kdyby se obrovské množství obilovin a luštěnin, které se používá jako krmivo pro jatečný dobytek, využilo k lidské spotřebě, mohlo by se v celém světě snadno skoncovat s hladem. Na každých 1,4 kg kukuřice, použitých jako krmivo pro krávu, získáme zpět pouze 130 g masa. Zatímco by to ve formě kukuřice vystačilo člověku na několik dnů, ve formě masa to sotva stačí na 1 biftek. A finanční stránka není také zanedbatelná. Je totiž prokázáno, že rostlinná strava nám ušetří nejen vlastní peníze, ale ušetří i pojišťovnám za léční a státu za prodělečné velkochovy.

Ovšem tato fakta jsou nepřijatelná pro velkoproducenty mléčného a masného průmyslu, a proto se i v demokratické společnosti starají o jejich co nejmenší zveřejňování. Naopak jsou uveřejňovány zfalšované údaje o škodlivosti př. soji, či celozrnných obilovin, aby lidé kupovali to, co průmysl potřebuje prodat. Oškliví-li se Vám tedy ubližování nevinným a konzumace chemikálií s nemocemi? Pak Vám příroda nabízí ještě i dnes stravu, na které budete prokazatelně výkonnějšími, zdravějšími, ale i milejšími lidmi.



- 7 -

Blíže o Osteoporóze aneb “Proč Galileovi nevěřili ?”


Uváděl snad tento muž nedostatečná vědecká fakta? Nebo je snad zveřejnil v nevhodnou dobu? I když za čas Galileovi kolegové zjistili, že jeho podivný názor byl pravdou, poučuje nás tento v historii neojedinělý příběh, že pro většinu se prostě sto krát opakovaná lež stává pravdou. V dnešní době se tento jev nazývá moderněji – “RE-KLAMA = Opakovaný klam”. Přes zřejmou neškodnost některých reklam je ovšem reklamní kampaň v oblasti živočišných produktů, kterou zahájil předchozí režim, obchodem na úkor lidského zdraví. Na neštěstí totiž zkreslené argumenty masného a mlékárenského průmyslu akceptovala tehdejší medicína a v mnohém se jich zkostnatěle drží dodnes.

Přestože dnes světová věda jednoznačně označuje za nejzdravější stravu pouze z rostlinných zdrojů (1997 – WHO – “Diet, nutrition and preventive medicine”), mnozí odborníci ve zdravotnictví stále ignorují nebezpečí, jež skrývají živočišné produkty. Např. již od roku 1930 bylo publikováno nesčetné množství studií potvrzující vliv velkého množství živočišných bílkovin na odvápnění kostí(69). A přesto ještě o 70 let později vědecké autority přemítají o tom, co je příčinou osteoporózy. Současný světový vědecký výzkum dostatečně potvrzuje, že příčinou odvápnění kostí není nedostatek vápníku, ale několikanásobně větší dávka bílkovin, než může naše tělo zužitkovat. Zvažujeme-li pak zvláště mléčné výrobky, patří k nejkoncentrovanějším bílkovinným zdrojům. Část toxických přebytků z nich se musí v játrech rozložit na močovinu, která z těla odplaví velké množství vody i s minerály (hlavně vápníkem z kostí). Známe to z bílkovinových diet, při nichž člověk hubne, ale pouze vodu…Výzkumy potvrzují, že u běžné stravy se 150 g bílkovin (tj. cca 3 x vyšší dávka, než potřebujeme) ztráta vápníku močí a stolicí činí průměrně 94 mg denně, to je tzv. záporná vápníková bílance. Přitom má-li se u ženy vyvinout osteoporóza, stačí, aby její denní ztráty činily pouze 30 – 40 mg. Dalším důvodem odvápnění je také, že některé aminokyseliny přímo působí na ledvinové kanálky a zabraňují znovuvstřebání vápníku do krve. Bílkoviny jsou navíc slabé kyseliny a musí být při vstupu do krve neutralizovány. Za tím účelem se opět musí rozložit kostní materiál, aby uvolnil vápník a fosfáty. Navíc 3 z více než 20 aminokyselin obsahují síru, jejíž vyloučení opět silně vyplavuje vápník. Síra ovšem převládá především v potravinách živočišného původu př. v mase je jí 5 x více než ve fazolích a 2 x více než v obilovinách.

Jasným populačním dokladem jsou Eskymáci. Jejich strava poskytuje denně 200-400 g živočišných bílkovin a díky tomu mají nejvyšší výskyt osteoporózy(70). Naopak ženy v africkém kmenu Bantu konzumují denně jen asi 50 g rostlinných bílkovin, kojí průměrně až 10 dětí a osteoporózu neznají, přesto, že se dožívají vysokého věku. Po celém světě má výskyt osteoporózy přímý vztah k příjmu zejména živočišných bílkovin.

Nyní možná lépe rozumíme tomu, že i když je mléko bohatým zdrojem vápníku, jeho pravidelná konzumace vede díky nadbytku bílkovin k odvápnění kostí (75 - National Diary Council, 1985). Střevní stěna není navíc schopna vstřebat 60 – 80 % kalcia z mléka. Dobrou zprávu ale přináší výzkum Dr.C.M.Weavera z Purude University, který experimentálně zjistil, že lidé jsou schopni absorbovat více vápníku z rostlinných produktů, než z mléka. Využijme tedy raději mák, tmavozelenou i barevnou zeleninu, sušené ovoce, sojové mléko, tofu či ořechy, než mléko, které pro lidské zdraví představuje díky svému složení mnohá vážná rizika. Poznatek, že naše potřeby vápníku mohou být lépe uhrazeny ze stravy rostlinného původu prostřednictvím nižších ztrát vápníku močí a díky větší resorbci kostí, potvrzuje studie Dr. Speckera (Am.J.of Clin.Nutr. 59:593-9). Ve studii na Gambijských ženách, jejichž strava je založena na rýži, jáhlech, ořeších a rybách a poskytuje asi jen 300 mg vápníku na den (což je podstatně méně než uvádějí současná doporučení WHO a FAO) bylo zjištěno, že ani zvýšení vápníku trojnásobně nemělo žádný vliv na koncentraci vápníku v mateřském mléce ani na obsah minerálů v kostech (Dr A. Prentice, Am.J.of Clin.Nutr. 62:58-67). Ženy, které konzumovaly minerálové tablety, prokázaly větší ztráty kalcia v moči a jeho sníženou střevní absorpci. To ukazuje, že ani suplementace kalciem není řešením tohoto dilema.

Naopak studie Dr Hegsteeda ukazují na fakt, že osteoporóza je častějším jevem v zemích s vyšší konzumací vápníku. Jeho vědecký tým zjistil, že ve státech, kde lidé průměrně konzujují méně než 900 mg vápníku, je méně než 100 případů zlomenin krčku na 100 000 lidí, přičemž vyšší příjem vápníku naopak reprezentovaly státy s nejvyšším výskytem osteoporózy. Je zřejmé, že škodlivým faktorem není vápník sám, ale vysoké množství živočišných bílkovin (tvaroh, mléčné výrobky, maso atd.), prostřednictvím kterých je příjmán.

Částečně tuto “neřešitelnost osteoporózy zvýšeným příjmem vápníku” objasňuje studie Prof.Dr.Veitha z University v Jihoafrické Republice. Jeho tým experimentálně zjistil na několika skupinách ovcí, že ta zvířata, která konzumovala vysoké dávky živočišných bílkovin měla silné kloubní deformity a patologické zkoumání potvrdilo odumření kostních osteoblastů. Tyto buňky jsou zodpovědny za stavbu a remineralizaci kosti. Jejich nepřítomnost pak jasně vylučuje jakoukoli možnost obnovy kostního minerálu, i přes jeho vysoký příjem.

Vrátíme-li se tedy k mléku, je třeba připomenout, že mléčné tuky hrají roli při vzniku infarktu myokardu, rakoviny a obezity, bílkoviny mohou způsobovat alergické reakce (trávící problémy, bolesti hlavy, zácpy, ekzémy, artritidy, zvracení, ničení beta buněk slinivky tj. riziko juvenilní cukrovky, ztráty krve do střev i žaludku atd.), minerálovou nerovnováhu a možná i poškození ledvin a mléčný cukr vyvolává vážné trávící problémy. Mléčné výrobky obsahují nedostatek železa a vlákniny, stejně jako esenciálních mastných kyselin, vit. B1 a vit.C. Jsou rovněž až příliš často kontaminovány chemikáliemi, rezistentními bakteriemi a viry. Dojnice jsou stále častěji infikovány virem leukémie, který vyvolal i u pokusných šimpanzů leukémii. Jak může být potravina, která má tak velký potenciál způsobovat lidem tolik zdravotních problémů, zároveň druhem léčby? Neučí nás snad příroda lekci, když si uvědomíme, že po odstavení nezávisí žádné zvíře na mléce, jako zdroji vápníku, ani nekonzumuje mléko jiného živočišného druhu?

Více než 3/4 obyvatel v České Republice předčasně umírá díky nevhodnému životnímu stylu a nesprávné stravě. Stejně tak i osteoporóza je nemocí životního stylu, a proto si nenamlouvejme, že se dá vyřešit pilulkou, ale navraťme se k odstranění příčiny. Experimentální studie totiž ukázaly, že u žen po přechodu s prořídlými kostmi, které začaly každodenně pravidelně cvičit, došlo ke zpevnění kostí. Každodenní pohyb a rostlinná strava, vyloučení alkoholu, tabáku, kávy a pop-drinků tak vytvářejí podmínky, za kterých se nejúčinněji posílí kosti zeslabené léty. Díky svobodě tedy dnes můžeme mít nejen lepší přístup k informacím, pestrý výběr chutných potravin, které nás chrání před nemocemi, ale i volbu nejvhodnější terapie, o které jsme přesvědčeni.

Strava založená převážně na rostlinných produktech je tedy nejlepší prevencí těchto zdravotních obtíží a zároveň i cestou k prodloužení života. Názor, že díky vysokému množství vlákniny, fytátů a oxylátů brání vstřebávání vápníku a ostatních minerálů, se stal vítanou omluvou pro mnoho lidí, kteří protestují proti přídavku zeleniny do svého jídelníčku. Vědecký časopis Lancet v r.1983 uvedl výsledky studie, která neprokázala žádnou známku nedostatku minerálů u lidí, kteří se dlouhodobě živili vegetariánskou stravou s vysokým obsahem vlákniny. Role, kterou hrají nepříznivé účinky vlákniny, fytátů a oxylátů byla značně nadsazena a stala se nejen vodou na mlýn velkovýrobcům živočišných produktů, ale i omluvou pro naše mnohdy již zhýčkané a nepřirozené chuťové návyky.

Jejich změna stejně jako změna mnohých léčebných postupů (včetně nemocniční stravy) mnohdy vyžaduje úsilí, které i přes vědecky prokazatelný silně pozitivní přínos rostilnné stravy mnozí nejsou ochotni vynaložit. Přitom by stačilo jen vyzkoušet lákavě připravenou pestrou stravu z obilovin, luštěnin, ovoce, oříšků a zeleniny a zjistili bychom, že se na ní cítíme daleko lépe, a že téměř neexistuje nic nezdravého, co by nešlo nahradit za zdravý a mnohdy ještě chutnější ekvivalent.

 

 

 

 – 8 -


Ťuky, ťuky – k čemu tuky?

Tuk patří k nezbytným složkám naší výživy. Je esenciální pro růst organismu, tvorbu nervové tkáně, obnovu pokožky vlasů i nehtů a umožňuje rozpouštět celou řadu látek včetně vitamínů A, D, E a K. Zároveň slouží i jako zásobárna druhotné energie, izoluje tělo před mechanickým poškozením a chladem a dlouho udržuje pocit nasycení. Chemicky je tvořen z molekuly glycerolu, mastných kyselin a dalších prvků. Esenciální mastné kyseliny (linolenová a linolová) jsou nepostradatelné pro stavbu buněčné membrány a syntézu prostaglandinů (což jsou hormony, které ovlivňují téměř všechny funkce v těle). Přesto, že tuk je v naší stravě nezbytný, bylo prokazatelně zjištěno, že jeho volné používání vede k velkému počtu degenerativních onemocnění – především srdečních chorob a různých forem rakoviny. Proto SZO a jiné zdravotnické organizace začaly doporučovat nižší příjem tuku až k hranici 15 % kalorií ze stravy. Běžná západní strava dnes ovšem obsahuje 30 – 40 % kalorií ve formě tuku, což spolu se sedavým životním stylem je zodpovědno za zvýšený výskyt mrtvice, infarktů, ledvinových onemocnění, rakovin, vředů, vysokého tlaku, cukrovky, astmatu, obezity, zácpy a mnoha jiných poruch. Tuk je totiž vynikajícím chuťovým činitelem a tak přispívá ke zlepšení mnoha kuchařských pochoutek. Tato jeho vlastnost vedla k rozšířenému používání volných tuků i olejů v mnoha tradičních pokrmech a je také příčinou, proč je tak těžké jejich spotřebu snížit. Přesto však, jak si brzy ukážeme, používání zdravých zdrojů tuku a v menší míře, nemusí být tak dočista na újmu chuti.

Nejprve potřebujeme porozumět rozdílu mezi skupinami nasycených a nenasycených mastných kyselin. Ty nasycené obsahují mezi atomy uhlíku pouze jednoduché vazby, jsou tuhé a vyskytují se především v mase, mléčných výrobcích, starých tucích, rafinovaných olejích, sádle a kokosu. Jejich účinek na organismus není příliš povzbudivý – zvyšují totiž hladinu cholesterolu, způsobují ucpávání cév, přispívají k obezitě, zvyšují tlak a tak zvyšují úmrtnost na kardiovaskulární choroby. Proto také již před 6000 lety dostává lidstvo varování (3 Moj 3,17) a zákaz konzumace živočišného tuku. Naopak nenasycené mastné kyseliny, které mají jednu nebo více dvojných vazeb, jsou tekuté a snižují cholesterol, tím, že ho uvolňují ze stěny cév, snižují krevní tlak a jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin, kterých je v živočišných produktech 10 x méně. Vyskytují se především v klíčkách obilí, semenech, ořeších, sóji, olivách a rybím tuku. V podstatě je najdeme ve všech potravinách rostlinného původu v správném poměru k vitamínům, minerálům a vláknině, umožňujícím jejich nejlepší trávení. Je tedy pravdou, že pokud konzumujeme pestrou rostlinnou stravu, nepotřebujeme ani dodávat další volný tuk, k tomu, abychom pokryli potřebu tuku i nezbytných mastných kyselin. Jejich skutečná potřeba je totiž jen 1-3 % z kalorického příjmu naší stravy. Vyjádřeno ve volně lisovaném oleji je to méně než čajová lžička oleje. Tuk je tedy potravinou, kterou bychom měli velmi šetřit, už jen proto, že jeho jeden gram má dvojnásobnou energetickou hodnotu než gram sacharidů nebo bílkovin. A tak používáme-li ho volně, bez vlákniny, na kterou je všude v přírodě přirozeně navázán, způsobuje jeho nadbytek jako zdroj prázdných kalorií nejrychleji obezitu.

Problém u nenasycených tuků také nastává, rozhodneme-li se je tepelně zpracovávat. Dnes totiž dáme na vzhled, strukturu i barvu oleje, a tedy proto, aby olej splňoval všechny požadavky trhu a zároveň se nekazil, musí procházet nesčetnou řadou chemických procesů. Žel, že po takové úpravě (rafinaci) pak ovšem nesplňuje požadavky našeho těla. Na obrázku je shrnut složitý proces zpracování olejů, při němž je tuk několikrát zahříván na 100 až 270 stupňů. Pokud je tuk takto extrahován a zahříván dochází k procesu “peroxidace”. Saturované (živočišné) tuky k němu mají nejvyšší předpoklad v důsledku nedostatku antioxidantů a poly-nenasycené tuky (s více dvojnými vazbami – např. slunečnicový, sojový, kukuřičný olej) pak až 10 000 x vyšší předpoklad, než tuky mono nesaturované (s jednou dvojnou vazbou tj. např. olivový, částečně řepkový olej nebo tuk přímo v ořeších a semínkách). K peroxidaci poly-nenasycených tuků dochází především díky jejich nestabilní molekule v důsledku více dvojných vazeb. Ty se roztrhnou a lehce tvoří “volné radikály”, což jsou nestabilní atomy nebo molekuly s nepárovým elektronem. Díky izolování oleje a jeho vystavení světlu, teplu a vzduchu tak dochází k řetězové reakci asi 30.000 změn atomů v důsledku zuřivého napadání volným elektronem. Toto “kradení elektronů” v těle probíhá nepředstavitelně rychle a mění vlastnosti atomů a molekul, což způsobuje ztrátu funkčnosti poškozených buněk. Volné radikály tak mají v těle na svědomí stárnutí, aterosklerózu, cukrovku, zánětlivá onemocnění včetně kloubních, rakovinové bujení, cirhosu a jiná poškození organismu. Koupíme-li si tedy láhev běžného rafinovaného oleje, kupujeme si vlastně láhev volných radikálů – protože tento olej již byl dlouhodobě zahříván na vysoké teploty. Ovšem nám to většinou nestačí a k těm volným radikálům ještě přidáváme další, když v oleji smažíme či pečeme. Produkty, které se dále vytváří při zahřátí tuku na vyšší teploty jsou např. aldehydy, ketony, hydroperoxidy, polymery a cyklické monomery, které jsou známy pro své toxické účinky. Formování těchto toxinů i volných radikálů může být předejito pokud konzumujeme zdroje tuku v jejich “původním balení” – tedy v semínkách, ořeších celozrnných obilninách, či luštěninách, ale i ovoci a zelenině, kde je tuk před tímto procesem chráněn antioxidanty – což jsou vitamíny A, C a E, minerály např. zinek nebo selen a fytolátkami jako např. izoflavony ze sóji. Jediný druh tuku který je zpočátku zahřívání nejdéle termostabilní, je mono-nesaturovaný tuk, což je hlavně olivový a částečně řepkový olej. A tak pokud si při slavnostních příležitostech chceme něco po vrchu osmažit, měli bychom používat tento tuk, co nejčastěji ho měnit a pokud možno, hned po osmažení krátce “vykoupat” v nádobě s vřící vodou. Zahřátý olej se tak odstraní, avšak křupavá kůrčička zůstane. Pro studenou kuchyni je možno používat mírně oleje lisovaného za studena a pečením v troubě (bez oleje pouze na voskovém papíře na pečení) nahradit pracnější smažení na oleji (např. u karbenátků a sekané). Pro dělání placek je pak nejvýhodnější pořídit si teflonovou pánev, zahřát ji jen mírně a lehce potřít pouze při první placce. Ty ostatní se již nepřilepí ani bez oleje.

Zastavme se ještě krátce u výroby ztužených tuků, tzv. margarínů. Vyrábí se z rafinovaného oleje katalytickou reakci, známou pod jménem hydrogenizace. Při ní se mění CIS forma mastné kyseliny na formu TRANS a tak se zpevňuje tuk změnou tvaru molekul. Polynesaturované tuky se svými dvojnými vazbami opět jednoduše umožňují tuto změnu. Trans tuky jsou však pro naše tělo nevyužitelné a jejich konzumace může vést ke změně membránové struktury buněk, ke kornatění artérií, malignímu bujení a ke změně činnosti prostaglandinů, což následně ovlivňuje imunitní i jiné reakce.Trans izomery také brání změně linoleové kyseliny do dlouhého řetězce mastných kyselin a tak ohrožují rovnováhu esenciálních kyselin. Navíc hydrogenovaný tuk nesnižuje cholesterol, jak to dokáže před jeho chemickým zpracováním, ale naopak má nežádoucí vliv na HDL i LDL cholesterol a úmrtnost z koronárních příčin. Ani proces úpravy margarínu nepřipomíná výrobu potravin, ale spíše chemikálií: dochází při něm k odstranění pryskyřic, neutralizaci, bělení, filtrování, deodoraci a hydrogenizaci, potom se celý proces opakuje ještě jednou a nakonec jsou přidávány emulgátory, konzervační látky, barviva, kasein, dochutidla, máslové destiláty, umělé vitamíny a sůl. V mnoha případech margaríny přesahují doporučené dávky saturovaných i trans – nesaturovaných mastných kyselin a studie dokonce ukazují, že konzumace trans-mastných kyselin zvyšuje riziko infarktu o 50 – 67 %. Margarín je tedy silně koncentrovaná, chemicky manipulovaná a nepřirozená potravina, v porovnání s níž by (jak tvrdí odborníci) i krém na boty byl zdravější.

Na otázku co je tedy lepší – zda sádlo, máslo, olej nebo margarín nám může odpovědět dějinná zkušenost. Když nadace na prevenci srdečních nemocí začala varovat před smrtelným rizikem používání másla a sádla díky vysokému obsahu cholesterolu, radila nahradit je rostlinnými oleji a margaríny. Množství srdečních nemocí se tak sice snížilo, ovšem na druhou stranu závratně stoupl výskyt rakovin. Co je tedy lepší? Navrátit se zpět, k vyváženým darům přírody, které nebyly zamýšleny člověku ublížit. Neničit je, ale naučit se je používat k přípravě výživných, nekalorickými a chutných pomazánek, oříškových másel a krémů, které jsou stejně chutné, jako ty, na které jsme zvyklí, jen ponechávají olej do poslední chvíle tam, kde je uchován nejzdravější. - 9 -



- 10 -

Vitamíny, minerály a fytolátky

V dnešní době, kdy většina populace má více jídla, než potřebuje, prožíváme kupodivu příznaky podvýživy. Co způsobuje tento paradoxní stav? Zatímco máme totiž dost rafinovaných sacharidů, tuků i bílkovin – trpíme nedostatkem mikročástic naší stravy, které nazýváme vitamíny, minerály a fytolátky. Teprve na začátku tohoto století byly objeveny účinky organických látek, které mohou téměř zázračně zmírnit nebo odstranit určité choroby. Polský vědec Casimer Funk (1912) je pro svůj životně nezbytný význam nazval “vitamíny”. Podle nejnovějších výzkumů obsahuje lidské tělo také 35 chemických prvků – minerálů. Tyto atomy jsou základním stavebním kamenem všech chemických látek v našem těle. Jejich zastoupení nalezneme také v půdě, a tak známý výrok z Knihy knih “Jsi stvořen z prachu” nám ukazuje, že nebýt Stvořitele,bychom byli téměř bezcenní. Jsou nezbytné pro tvorbu i funkci enzymů a ovlivňují jak růst, tak reprodukci, nervovou stabilitu, zrak, chuť, trávení jídla, jeho metabolismus a v podstatě zdraví a sílu celého organismu. Vitamíny pak dělíme na rozpustné v tuku (A,D,E,K), při jejichž nadbytku se nedají vyloučit, a tak se mohou akumulovat do toxických koncentrací a dále na rozpustné ve vodě (B komplex, vit C…), ty si nevytvářejí větší zásoby, a proto potřebujeme jejich pravidelný přísun. Vyjímnou je vitamín B12, který má v játrech rezervu až na 3 roky. Minerály jsou pak v našem těle z 99 % zastoupeny vodíkem, kyslíkem uhlíkem a dusíkem. V menším množství potřebujeme Na, K, Cl, Ca, Mg, P, a S. A těm ostatním říkáme stopové prvky – protože jejich potřeba je skutečně velmi malá. V poslední době se hovoří i o fytolátkách, které patří mezi největší naděje vědců, zabývajících se prevencí nádorových onemocnění. Jsou jich známy již stovky a objevují se stále nové. Jejich názvy bychom si asi polámali jazyk, ale jisté je, že shodně působí na posílení obranyschopnosti organismu, mají antioxidační účinky a tak brání škodlivému působení volných radikálů a některé navíc nahrazují funkci hormonů (např. estrogenů). Jejich zdroji jsou pouze rostliny. Nenajdete je ani v řízku, tvarohu, vejci, smetaně nebo palačinkách. Například česnek a cibule obsahuje allylové sulfidy, které působí proti rakovině, soja a výrobky z ní obsahují izoflavon genistein, který brání cévnímu zásobení nádorů i jejich růstu a dokáže dokonce změnit nádorovou buňku na normální. Soja také obsahuje fytáty, které se dříve považovaly za škodlivé, ale dnes se již ví, že slouží jako prevence rakoviny a srdečních nemocí. Brokolice zase obsahuje tzv. sulforafan, který brání genetický kód a odvádí rakovinový odpad z buněk a dále indol 3 tzv. estrogenový předchůdce. Rajčata obsahují karotenoidy, které ničí nádorové bujení, listová zelenina zase glukosinoláty proti rakovině tlustého střeva a ateroskleróze a citrusy a bobule brání vziku hormonálně závislých nádorů díky flavonoidům.

Žel že vitamíny i omlazující enzymy jsou nestálé a některé z nich mohou být zničeny jak kontaktem s kyselinou, tak i se zásadami, někdy kontaktem s kyslíkem, denním světlem, ultrafialovým zářením, vysokou teplotou a všechny pak dlouhodobým skladováním. Proto je nejlepší konzumovat potraviny čerství, kromě obilnin a luštěnin nevařené a tak, jak je najdeme v přírodě. V nich totiž také najdeme vyvážený poměr mezi jednotlivými vitamíny a minerály, které jsou v každé přirozené potravině zastoupeny tak, aby umožňovaly optimální trávení bílkovin, sacharidů a tuků. Rafinací (obrušováním) ztrácí celozrnné potraviny asi 2/3 svého obsahu vitamínů. Myslíte si, že je možné zpět dodat všechny tyto prvky ve správném poměru formou vyrobených preparátů? Je to vysloveně nemožné, protože dodnes vědci neznají všechny tyto látky a jejich působení. Proč jsou tedy naše lékárny zaplaveny vitamíny a minerály v tabletách? Žel, že propagace těchto náhražek vedla k tomu, že lidé více přemýšlí o tom, jaký druh vitamínů si koupit, raději, než o správném složení své stravy. Studie na universitě v Berkeley (USA–California) ukázala, že strava se špatným složením může sice být nepatrně vylepšena přidáním vitamínových preparátů, ale ti, kteří konzumují kvalitní stravu, jejich stav se po přidávání těchto přípravků nejen nezlepší, ale dokonce mírně zhorší. Tzv. Bertrandův zákon skutečně dokazuje, že vysoké dávky některých vitamínů mohou působit vážná zdravotní poškození. Např. předávkování vitamínem A způsobuje těžké bolesti hlavy, nevolnost, průjem, ospalost a podrážděnost, přebytek kys. listové způsobuje zhoubnou anémii a poruchy mozku, přebytek vitamínu C zase průjmy a formování ledvinových kamenů apod. Zjevné nebezpečí vzniká také používáním nesprávných dávek vitamínů a minerálů, kde nadbytek jednoho minerálu může způsobit nedostatek jiného. Např. nadbytek vitamínu E způsobuje snížení vitamínu K, čímž se sníží srážlivost krve a tak hrozí vykrvácení, nebo zase nadbytek vitamínu C ničí vitamín B12 a způsobuje nerovnováhu mědi a zinku. Čím více umělých vitamínů příjmáme, tím si vytváříme návyk a závislost, která se pak projeví zhoršením stavu při jejich odebrání. Tak tedy, jaké jsou nejlepší zdroje těchto pro život tak důležitých látek? Zvolme si krásně voňavé a barevné balení jablíček, meruněk, hrušek, mrkve, zelené listové zeleniny, rajčat, paprik, oříšků, semínek a v neposlední řadě celozrnné mouky a luštěnin, raději než nechutné tablety. Vždyť už moudrý Pytagoras dávno řekl: “Nechť je vaše strava vašim lékem a ne vaše léky vaší stravou.” Je důležité si uvědomit, že existuje rozdíl mezi lékem a výživou. Jsou totiž vážné nemoci, které dodání vitamínových či minerálových preparátů budou vyžadovat. V takovém případě je na místě jej dodat. Náš cíl by ale měl být mít dobrou zásobárnu nerafinovaného jídla, dbát na mnohé varianty ořechů, ovoce a zeleniny a pak se skutečně nemusíme bát, že by našemu organismu něco scházelo.



- 11 -

J A K S P R Á V N Ě K O M B I N O V A T P O T R A V I N Y ?


Správné kombinace jídla hrají zásadní roli v trávení a metabolismu cukrů, škrobů, tuků a bílkovin. SPRÁVNÉ TRÁVENÍ napomáhá k lepšímu uvolnění všech výživných látek a zabezpečuje ochranu proti FERMENTACI - tvorbě toxických sloučenin. FERMENTACE je tedy vyvolaná jezením nevhodných kombinací a způsobuje trávící potíže, překyselení žaludku a nedostatečné trávení živin obsažených ve stravě. Pro jednoduchost uveďme hlavní zásady:

1) Ovoce a zelenina by se neměly jíst v jednom jídle. Potřebují totiž rozdílnou kyselost (PH) v žaludku ke svému trávení. Jejich kombinace způsobuje fermentaci (jelikož ovoce se tráví asi 3 h a kořenová zelenina 5 hodin).Všechny obiloviny, luště-niny, ořechy, některé druhy ovoce (ananas,citron) a květová zelenina se tráví asi 4 h a - mohou se tedy jíst s ovocem , které se tráví 3 h, nebo s kořenovou zeleninou, která se tráví (5 h). Není ale vhodné kombinovat ovoce (3 h) a kořenovou zeleninu (5 h).

2) Nekombinujme mnoho různých skupin potravin v jednom jídle. 2 - 3 skupiny jsou nejlepší – např. brambory, zelenina, čočka; ovoce, chléb, pomazánka atd. Čím jednodušší jídlo, tím lepší. Vyvarujte se složitým směsím. Krev je pak zanesena toxickými látkami a mysl je zastřena.

3) Nepodávejte více jak 2 skupiny jídel bohatých na bílkoviny. Bohatým zdrojem bílkovin jsou - luštěniny, ořechy, semena, droždí, salát atd. Přebytek bílkovin překyseluje organismus, odplavuje vápník, urychluje stárnutí a způsobuje celkovou degeneraci.

4) Vyvarujte se používání nadměrného množství živočišných tuků jako např. sádlo, máslo a ztužené tuky - zdržují jídlo dlouho v žaludku, tak že fermentuje. Také rostlinné tuky jezte s mírou – jsou koncentrovaným zdrojem kalorií a po zahřátí se stávají kancerogenní. Ideální je používat tuk přímo v plodech.

5) Cukr není vhodná potravina pro lidský organismus. Způsobuje fermentaci, snižuje jasnost myšlení i aktivitu imunitního systému a způsobuje nervozitu a nesoustředění. Stolní cukr vyžaduje daleko složitější trávení než jednoduché cukry jako je hroznový či ovocný cukr a med. Kombinace cukru, mléka a vajec je velmi nevhodná pro trávení.

6) Jezte pomalu, v pravidelných intervalech a dobře žvýkejte - protože trávení začíná již v ústech. Shltnutí jídla ve stresu brzdí trávení a tak by žaludku prospělo raději nejíst než jíst ve spěchu. Popojídání mezi jídly způsobuje zdržování natráveného jídla v žaludku a tím produkci toxických sloučenin zatěžujících mozek, ledviny, játra a jiné orgány.

7) Nepíjte vodu společně s jídlem. Tím se rozřeďují žaludeční šťávy a trávení je velmi zatíženo a prodlouženo.

8) Nemělo by se jíst jídlo příliš horké či příliš studené. Velmi horké jídlo vysiluje žaludek a poškozuje velmi citlivou žaludeční výstelku. Velmi studené jídlo vyčerpává velké množství tělesné energie dokud nedojde k zahřátí obsahu žaludku na tělesnou teplotu.

9) Jezte syrové ovoce či zeleninu před jídlem. Povzbudí to a napomůže lepšímu trávení, zabraňuje zvýšené leukocytóze po přijetí vařené stravy a chrání nás to před přejídáním se vařeným jídlem bez oživujících enzymů a vitamínů.

10) Kombinace jídla by měla zabezpečit plnohodnotnou bílkovinu. Jídlo by mělo obsahovat všech 8 základních aminokyselin. Jejich rostlinným zdrojem jsou ořechy, semena, luštěniny, obilniny, brambory se slupkou i některé druhy zeleniny.

11) Mléčné výrobky je lépe vyloučit - způsobují trávící obtíže, zahlenění, zvýšenou hladinu cholesterolu, odvápnění kostí a především nesčetné alergické reakce na kravskou bílkovinu i cukr (bolesti hlavy, záněty, degenerativní poruchy…)

12) Jezte více ZÁSADOTVORNÉ než KYSELINOTVORNÉ stravy protože lidská krev je přirozeně mírně zásaditá. Pouze živočišné produkty jsou vysoce kyselinotvorné. Obiloviny a luštěniny jsou pouze slabě kyselinotvorné, všechna syrová zelenina a ovoce jsou zásadotvorné, soja, fazole lima, navy, hrášek aj. jsou také zásadotvorné, ořechy (kokos, mandle, kaštan) jsou také slabě zásadotvorné, silně zásadotvorné jsou jáhly, sorgo a pohanka. Čím více zásaditá je naše strava, tím více se v našem zažívacím systému udrží ochranné bakterie, které produkují vit. B12. Kyselinotvorné potraviny totiž zatěžují tělo, oslabují imunitní systém , způsobují únavu a jejich přebytek vede k malignímu bujení.

13) Nemá smysl oddělovat bílkoviny od sacharidů - pokud jíme rostlinnou stravu, PH v žaludku nikdy neklesne pod 4,5 a při této hodnotě bezpečně pokračuje trávení sacharidů. Učení o oddělené stravě je iracionální - jelikož v přírodě jsou všechny produkty kombinované - tj. bílkoviny i sacharidy dohromady (zrno, ořechy, luštěniny, ovoce...) a není možné je ve skutečnosti jíst zvlášť.

Vhodná, jednoduchá a chutná kombinace jídel nám tedy může umožnit nejen lepší využití živin, ale především daleko příjemnější pocit po jídle a tím zlepšit naši koncentraci i výkonnost. Nedělejme si z kombinací železnou košili, přijměme pouze zásadu, že čím jednodušší jídlo, tím lépe pro náš organismus.



- 12 –


Kam s tím kořením?

Které jídlo, byť by i vypadalo lákavě, by nás uspokojilo, kdyby nemělo tu správnou chuť? Každá potravina má sice svou specifickou chuť, není tedy třeba ji “přerazit” nadměrným množstvím koření, ale přesto volba vhodného koření může zvýraznit, dochutit a obohatit každou připravovanou pochoutku.

Pro porozumění vlivu různých koření na náš organismus si je můžeme rozdělit do dvou skupin:
1) Dráždivá koření a
2) Bylinky.

“Dráždivá koření” způsobují zanícení trávícího ústrojí, podráždění nervové soustavy a mají jiné škodlivé účinky pro náš organismus. Patří sem řada produktů, které působí na oslabení nervového systému, dráždění žaludeční a střevní sliznice a na produkci toxických látek. Podobně jako u alkoholu, tak i po požití dráždivých koření dochází k zanícení žaludku a toxicitě krve, což má vliv na mozkovou činnost. Důsledky pak jsou: nervozita, podrážděnost, deprese, pokles intelektu a morálních sil, neschopnost vychutnat přirozená jídla, větší chuť na dráždivá jídla ale i žízeň, kterou není možné uhasit vodou. Tak mnohé hospodyňky, aniž si to uvědomují vedou své manžely ke konzumaci alkoholu a děti k neposlušnosti a špatné koncentraci. Která konkrétní koření a dochutidla mají tento vliv se můžete dočíst v tabulce.

Naopak pod pracovním názvem “bylinky” se skrývají ty produkty, které dochutí jídlo a přitom podporují trávení, nedráždí a mají i nutriční hodnotu. Mohou se pěstovat i v truhlíčcích za oknem, a tak si je můžeme utrhnout přímo čerstvé s bohatou zásobou omlazujících enzymů a ochranného chlorofylu. . Jsou bohaté na vápník, draslík, hořčík, síru a jiné stopové prvky i vitamíny. Jejich vůně, chuť i barva je velmi pestrá a v mnohém předčí chuť dráždivých koření. Smutné ovšem je, že tyto bylinky již téměř opustily naše kuchyně a tak se ochuzujeme nejen o důležité živiny, ale i o pestrost chutí a barev. Patří sem např. bazalka a oregano (vhodné na pizzu či rajčatovou pastu na špagety, ale i všude tam, kde používáme pepř), libeček (jako voňavá náhrada sojové omáčky), tymián (který podporuje trávení těžších jídel a používá se v polévkách, luštěninách, salátech i omáčkách), kebrlík (podobný petrželce s anýzovou příchutí, vhodný do majonézy, omáček a polévek), saturejka (která podobně jako bazalka snižuje nadýmání u luštěnin), meduňka (s jejíž čerstvou citrónovou chutí se hodí do sladkých pokrmů, nápojů i na dekoraci), anýz (s protizánětlivým účinkem, použije-li se vnějšně podušený na vodě s cibulí, jinak vhodný do sladkých i slaných pokrmů), česnek (se svým hojivým, antibakteriálním a protirakovinovým účinkem, vhodný do všech slaných pokrmů), cibule (opět univerzální koření pro slaná jídla), sladká paprika (do guláše, pomazánek i pro barvu), kmín (pro detoxifikaci do brambor), majoránka (do polévek, omáček, luštěnin, pomazánek, pohankové kaše apod.), pažitka (do polévek, salátů, zálivek, sýrů či na dekorace chlebíčků), bobkový list (pro přípravu luštěnin, vařeného květáku, hráškové pomazánky či polévek), petržel (do polévek, omáček, pomazánek, salátů a na dekoraci), rozmarýn (do sýrů, zálivek či omáček), celerová nať (do sekané, polévek i salátů), kurkuma (do číny ale i pro zabarvení do žluta – jak slaných tak sladkých pokrmů), koriandr a kardamon (vhodné do cukroví či štrůdlu pro svou vůni a skořicovou chuť), fenykl (např. do perníku pro svou aromatickou vůni), šafrán (do polévek či omáček taktéž pro žlutou barvu), kopr (do sýrů, omáček, polévek, zavařené zeleniny apod.), ale i méně známé a přesto chutné bylinky jako je šťovík, řebříček, řeřicha, jitrocel, kopřiva, máta, estragon či šalvěj, které můžeme používat jak do vařených jídel, tak i do jarních zeleninových salátů. Mnohé z těchto bylinek jsou výraznější v čerstvém, než v sušeném stavu a jejich mírné použití snižuje i potřebu nadměrného solení.

I když je tedy někdy reorganizace naší kuchyně náročným opatřením, neuškodí i v oblasti koření. Rozhodně pak pocítíme příjemný vliv na naši chuť, zdraví i psychiku.



 - 13 -

STRAVOVACÍ NÁVYKY

Chceme-li hovořit o zdravém životním stylu a zdravé stravě, pak určitě chápeme, že není důležité jen to, CO JÍME, ale i KDY a JAK to jíme. Pochopíme-li výhody, které pro naše tělo má jezení pravidelně a nepopojídání mezi jídly, pak na vlastní kůži poznáme, že mnohé zdravotní problémy se nám zdaleka vyhnou.

Abychom porozuměli, čím nám škodí jezení mezi jídly potřebujeme nejprve pochopit několik poznatků, o tom jak funguje lidský žaludek. Tento vakovitý orgán byl stvořen jak mechanickému rozmělnění, tak k chemickému natrávení potravy. Anatomicky se skládá v horní části z kruhového svěrače, kterému říkáme "pylorus", na něj navazují žaludeční stěny, složené z mnoha klků a spodní sval žaludku “Fundus", který propouští natrávené jídlo do dvanácterníku. Pravá zaoblená stěna žaludku slouží jako tzv. Waldayerova cesta pro průchod tekutin.

Po té, co si člověk pochutná na své snídani či obědě a určitou chvíli již nejí, dojde k uzavření horního svěrače a začíná “1. fáze trávení”. Žaludeční kyseliny se nejprve začnou v klidu koncentrovat a obklopovat nově přišlé dobroty. Asi po 40 minutách teprve dochází k “2. fázi práce žaludku - k tzv. peristaltickým stahům”. Žaludeční stěny se začínají smršťovat a rozšiřovat, aby jídlo dobře mechanicky rozmělnily. Na a potom, co je veškerá potrava v žaludku stejného PH a je rovnoměrně natrávená, dochází teprve k “3. fázi” žaludečního trávení - a tou je “přemísťování tráveniny po troškách do dvanácterníku”. Za normálních okolností trvá tento proces 4-5 hodin. Co se ale stane, rozhodneme-li se za hodinu či dvě do žaludku poslat nějaký ten pamlsek či sneak? Okamžitě se díky novému jídlu změní PH a žaludek zastaví svou činnost. Znovu musí proběhnout všechny 3 fáze - od koncentrace šťáv a 40 minut klidu, přes peristaltiku až k postupnému vyprazdňování. Během toho všeho je nucena již natrávená stará potrava procházet tímtéž procesem a tím je v žaludku zdržována a tak v ní vzniknou toxické fermenty.

Když tento jev pozorovali lékaři formou rentgenových studií, dověděli se šokující závěry. Člověk, který si po běžné snídani v 8 h dopřeje každé 2 h tabulku čokolády-má ještě za 13 a půl hodiny poté více než polovinu snídaně v žaludku. Během takového prodlení vznikají nejen mnohé toxické formace, ale dochází také k fermentaci starého jídla a tím k podobnému stavu jako po konzumaci alkoholu. A znáte pak dobře ono pravdivé přísloví: “Kyselý žaludek = kyselá mysl". Neustálá přítomnost jídla v žaludku ho nutí stále produkovat velké množství silných kyselin a trávících enzymů, které pak rozkládají nejen jídlo, ale jemnou výstelku žaludečních stěn. Dochází ke vzniku zánětů - Gastrityd, ale i k vytváření žaludečních vředů.

Zároveň ale vzniklé toxické chemikálie (aldehydy alkoholy aminy, estery atd.) způsobují i otravu mozku, jater ledvin a jiných citlivých tkání. Snižuje jejich výkonnost a to je nejvíce znát především na naší mysli, která je jakoby omámená, neschopná soustředění a tak se nám zvyšuje podrážděná nálada. Jezení mezi jídly ale také podporuje vznik zubního kazu, díky dlouhodobě udržované kyselosti v ústech a způsobuje nadváhu - neboť takoví lidé si většinou neumí říct-"ted' zrovna nejím", a proto bez zábran snědí, kdykoliv jim co příjde pod ruku. Mezi následné komplikace se pak řadí také velké množství alergických reakcí - díky mnoha vzniklým cizorodým látkám. A tak můžeme trpět bolestmi hlavy, průjmy, poruchami imunity i třeba nemocemi dýchacích cest, právě díky tomu, že si nedáme přestávku mezi jídly. (Gamsey, Charles E., .Eating between meals"- Life and health 4/1994)

Tedy tento náš rozšířený zlozvyk je něčím, co až neočekávaně škodí nejen našemu tělu ale i naší mysli. To asi není moc dobrá zpráva, a jelikož člověk pro rozhodnutí něco změnit potřebuje silnou pozitivní motivaci, pojd'me si nyní ukázat na tu spoustu výhod, které nás čekají, pokud se rozhodneme "JÍST PRAVIDELNĚ".

Příroda sama je nám velkým vzorem v pravidelnosti. Mnoho jevů v ní se totiž opakuje v pravidelných cyklech (ať už je to střídání ročních období, příliv a odliv nebo každoroční stěhování ptáků). Stejně tak i my, pokud děláme určité činnosti pravidelně, organismus si na to navykne a všechny tělesné funkce budou silnější a účinnější. Trávící orgány budou připraveny v určitou hodinu a nebudou Vám brát po jídle Vaši energii na to, aby koncentrovaly silné trávící kyseliny. Tím dojde nejen k odstranění pocitu únavy po neočekávaném jídle, ale i k odstranění infekcí, způsobených nedostatečným trávením. Naučíme-li se tedy jíst pravidelné, umožníme tím žaludku dostatečný odpočinek. Tím dojde ke snížení kyselosti po strávení jídla a k vyrovnání PH - a tak si nejen chráníme žaludeční stěny od tvorby vředů ale také zabraňujeme vzniku toxických produktů fermentace. A tak jako každý orgán odpočívá i našemu žaludku bychom měli dopřát dostatečný odpočinek-alespoň 1-2 hodiny po strávení jídla. Když to tedy sečteme - 4 h na trávení + 1 h na odpočinek - neměli bychom mezi jídly jíst minimálně 5 hodin. A jak je to před spaním? Vědecké studie potvrzuji, že v dnešní konzumní společnosti je pouze 10 % lidí, kteří skutečné potřebují večeři. Zbývajících 90% lidí jedí večeři, kterou většinou nejsou schopni využít a tak zatěžují nejen své trávící orgány, v době kdy už by chtěli odpočívat (protože při spánku trávení nemůže probíhat), a zároveň pak i trpí vzniklou nadváhou. Proto, rozhodneme-li se vynechat ono třetí jídlo dne, získáme dodatečnou energii, která by byla potřeba k jeho strávení, náš spánek bude kvalitnější a žaludek nám poděkuje vynikajícím výkonem ráno - za kvalitní odpočinek, který jsme mu přes noc nabídli. Dejme tedy přednost výhodám jezení pravidelně a poznáme, že se nejen žije lépe nám, ale i s námi.


- 14 -
 

TABULKA ŠKODLIVÝCH KOŘENÍ A JEJICH NÁHRAD

 

 

Koření – vliv na organismus – náhrada

 

 

PEPŘ -  Podráždění trávícího a močo-pohlavního ústrojí - BAZALKA, OREGANO, TYMIÁN, MÁTA, ŠALVĚJ

 

ČILI – pálivá paprika  -  Zvyšuje riziko rakoviny, zvyšuje krevní tlak - SLADKÁ PAPRIKA, ČESNEK, ČERNÁ  

                                                                                                                                                              ŘEDKEV


HŘEBÍČEK - Dráždí nervovou soustavu a chuťové buňky  - KOPROVÉ SEMÍNKO, KARDAMON

 

SKOŘICE - Dráždí nervovou soustavu a chuťové buňky  - KORIANDR , KARDAMON, CITR. KŮRA

 

HOŘČICE - Zvyšuje krevní tlak, dráždí trávící, vylučovací a pohlavní ústrojí – Recept: 2 dl citr.šťávy,1/2 dl

                   soj. mouky, 1/2 čaj.lž.soli, 2 čaj.lž.kurkumy – vařit. V mixéru přidat 3 str. česneku a 1/2 dl oleje.

KŘEN - Dráždí trávící, pohlavní a vylučovací ústrojí - ČESNEK, ČERNÁ ŘEDKEV,CIBULE

 

NOVÉ KOŘENÍ  - Podráždění nervového systému. Neovladatelná chuť k jídlu. - BOBKOVÝ LIST,

                                                                                                                                CELEROVÉ SEMÍNKO

 

ZÁZVOR - Zvyšuje krevní tlak, dráždí vylučovací, pohlavní ústrojí - BAZALKA, ROZMARÝN, ESTRAGON,

      TYMIÁN

 

       MUŠKÁTOVÝ OŘECH  - Rozleptává střevní výstelku, dráždí CNS, deprese, halucinace - KARDAMON,

                                                                                                                                                  FENYKL, ANÝZ

 

      OCET - Rozleptává žaludeční výstelku. Odpadní produkt bakterií dráždí nervový systém - z kvašení jablek, je

                   karcinogenní - CITRONOVÁ ŠTÁVA (všude – i do nálevu na okurky)

 

      SŮL KAMENNÁ - usazuje se jako toxický odpad. Zvyšuje krevní tlak, dráždí chuť, zatěžuje ledviny,ničí

                                    rovnováhu Mg,K,Na - MOŘSKÁ SŮL

 

      KAKAO, KOFEIN - Dráždí mozek, působí nespavost, svědění,deprese, riz.rakoviny, brání absorpci vápníku –

                                                                       KAROBOVÝ PRÁŠEK (TJ. SVATOJÁNSKÝ CHLÉB), OBILNÁ KÁVA

 

     PRÁŠEK DO PEČIVA - Překyseluje žaludek svou extrémní zásaditostí,poškozuje paměť a ledviny –

                                                                       KVASINICE,MÍRNĚ SOJ. MOUKY, 3 % PEROXID VODÍKU, MINERÁLKA