02. Sny o knize Zjevení
SNY o knize ZJEVENÍ
Ve snech mi Bůh začal objasňovat pravdy týkající se posledních dnů lidstva, tzv. doby konce, jak jsou popsány v biblické apokalyptické knize Zjevení.
Nikdy jsem tuto knihu záměrně nestudovala ani jsem se nesnažila ji důkladněji pochopit. Brala jsem ji jako knihu tajuplnou, zapečetěnou a pro teologicky nevzdělaného člověka nevysvětlitelnou.
Biblickému proroku Danielovi (který žil ještě před narozením Ježíše Krista), bylo totiž řečeno: „A ty, Danieli, udržuj ta slova v tajnosti a zapečeť tuto knihu až do doby konce.“ (Da 12,4)
Do jaké doby měla být tato proroctví zapečetěna?
Danielovi bylo dále sděleno: „Pochop, lidský synu, že to vidění se týká doby konce.“ (Da 8,17)
Daniel tedy nedostal tato vidění pro svoji dobu ani pro generace lidí, kteří žili bezprostředně po něm. Byla dána lidem v „době konce“, pro lidi, žijící v úplném závěru dějin světa. Až ti budou schopni tato proroctví pochopit.
Patříme my mezi tento lid? Patřím já mezi ty, kteří budou umět (s Boží pomocí) předpovědi vysvětlit?
Cítila jsem, že Bůh mě pověřuje větším úkolem, než si vůbec dokážu sama představit.
Stále víc a víc jsem si začala uvědomovat, jak biblická proroctví zaznamenaná v knize Zjevení skutečně souvisí s událostmi, které se dějí na zemi v této době, v době, ve které žijeme, v přítomné době a zároveň v době poslední – „v době konce“.
Jednou v noci se mi zdál zvláštní sen:
Na potemnělé obloze jsem uviděla několik planet. Nepamatovala jsem si jejich počet. Jak se přibližovaly a stávaly se zřetelnější, tak jsem viděla už jen tři z nich. Poté mi byla přiblížena zvláště jedna. Měla přesně tvar kruhu. V její levé polovině byl symbol, kterému jsem nerozuměla – bylo to písmeno R, které připomínalo polovinu pikového symbolu s prodlouženou stopkou. V pravé polovině planety byl vyobrazen obličej Ježíše. Vládla všude klidná a tichá atmosféra. Nikdy se v mém nitru neuhostil takový pokoj, jaký panoval tam.
- vložit OBRÁZEK - piky jako R
Poté jsem se probudila. Vůbec jsem nechápala, co by takovýto výjev mohl znamenat. Věděla jsem, že bych mohla hledat odpověď jedině v biblické prorocké knize Zjevení, o níž se říká, že je plná symbolů.
„Jenže tato kniha je tak složitá, tak obtížná ke čtení i pochopení,“ povzdychla jsem si. „Vždyť je tak těžké jí rozumět. Copak je opravdu nutné, začít se zabývat apokalyptickou knihou Zjevení? Co to ode mě žádáš, Pane!“
Po určité době se mi ve snu zobrazil výjev a určitě měl nějakou souvislost s předchozím snem. Utvrdilo mě to v tom, že proroctví popsaná v Bibli jsou skutečně důležitá a měla bych si je začít číst.
Ve snu jsem uviděla něco jako roh truhly nebo knihy (Nevím, jak skutečná starozákonní truhla nebo kniha mohla vypadat – proto si nejsem jistá, zda se jednalo o roh truhly nebo knihy – pozn. překladatele). Celé to zářilo jasným světlem. Neviděla jsem nic víc než ten roh. Na něm byla rozlomená pečeť.
Bylo to ještě záhadnější než předchozí sen s planetami. Co to znamená? Co si pod tím mám představit? Pokusila jsem se zapátrat v Bibli. Začala jsem hledat v knize Zjevení. Věděla jsem, že ačkoli je plná symbolů, je určena k pochopení lidem právě v době konce. Snažila jsem se nalézt zejména nějaké texty týkající se planet, pečetě a knihy, jež má být odpečetěna.
Další noc mi bylo ve spánku řečeno, že je důležitá zejména 4. pečeť.
Ráno jsem bez váhání (nyní už úplně rozhodnuta, že Bůh po mně chce, abych něco pochopila) vzala do rukou Bibli a nalistovala kapitolu, kde se hovoří o ´hrůzách šesti pečetí´ (Zjevení, 6. kap.). Našla jsem si text mluvící o čtvrté pečeti. „A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: ´Pojď!‘ A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.“ (Zj 6,7.8)
Text mi řekl jen velmi málo. Jak tu symboliku mohu pochopit? Určitě je to ale důležité, když to po mně žádá Bůh. Rozhodla jsem se tedy zajít za kazatelem naší církve. Byl to teologicky vzdělaný člověk, jež by mi mohl poradit, co ony symboly v mém snu znamenají.
S upřímným srdcem jsem se modlila k Bohu, aby mi dal poznat, co tyto výjevy symbolizují a aby též vedl slova kazatele, jehož se jdu ptát.
Domluvila jsem si s kazatelem konzultaci na příští úterý ráno. Oba jsme byli na tomto termínu účastni včas.
„Tak co tě ke mně přivádí, Danielo? Co tě trápí?“ zeptal se kazatel mile.
O mých zvláštních snech jsem se mu nezmiňovala. Chtěla jsem, aby mě poučil nezávisle na tom, co se mi zdálo. Začala jsem tedy opatrně: „Víte, potřebovala bych, kdybyste mi, prosím, mohl vysvětlit tzv. hrůzy šesti pečetí, které jsou v Bibli popsány v knize Zjevení. Vím, že mi řeknete, že bych tato proroctví měla znát, když jsem chodila na kurzy knihy Zjevení i prorocké knihy Daniel. Ale bylo to před několika lety. Hodně jsem toho od té doby zapomněla,“ zdůvodňovala jsem účel mojí návštěvy.
„Jsem rád, že tě tato tématika zajímá. Cením si lidí, kteří studují Bibli, zvláště knihu Zjevení. Je plná symbolů. Není vždy snadné jí dobře porozumět,“ pousmál se. „Abych přistoupil k věci. Než ti začnu vysvětlovat pečetě, musím tě nejdřív blíže seznámit s úvodem knihy Zjevení – jsou zde zapsány dopisy apoštola Jana adresované sedmi církvím: Efez, Smyrna, Pergama, Thyatiry, Sardy, Filadelfie a Laodikej.“
Připadalo mi to jako zbytečné plýtvání časem. Bylo to úplně mimo téma, než o které jsem prosila. Jelikož jsem však dychtila po jakékoliv informaci, vděčně jsem souhlasila.
„Každé z církví bylo věnováno poselství, jež jí mělo pomoci v duchovním životě v té které době,“ pokračoval kazatel. „Dnes se ocitáme v posledním období, tj. v době církve Laodikejské. Co to však pro nás znamená?“ prohodil řečnickou otázku.
Pokrčila jsem rameny.
„Tato církev se vyznačovala zejména svou chladností,“ ujal se kazatel opět slova. Píše se o tom ve Zj 3,15.16: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“ Nebudu tě zatěžovat přesným popisem každé církve, jen chci, aby sis udělala jasno v tom, v jaké době se nalézáme a jaká je církev dnes.“
„Ano, vím, že nynější církev se dá přirovnat k církvi v Laodikeji. Lidé, ačkoliv věřící, jsou často vlažní, bez zájmu, bez srdečné lásky k Bohu a spolubližním,“ řekla jsem souhlasně.
„Zajímavostí je, že místa, kde církve působily, byly od sebe značně vzdáleny,“ pokračoval kazatel, aniž příliš věnoval pozornost mé poznámce. „Kdyby se ta místa na mapě spojila, tvořila by písmeno R. Když se o nich hovoří, tak se často zobrazují právě tímto symbolem.“
To bylo překvapující zjištění. „Opravdu?!“ nechtěla jsem věřit vlastním uším. V mém snu mi též bylo ukázáno písmeno R. Pak jsem se zeptala: „Má to písmeno R, jak jste říkal, nějaký zvláštní význam?“
„To ani ne. Jak jsem již řekl, při spojení geografické polohy sborů se vytvoří symbol připomínající R,“ opakoval trpělivě.
„No, to je teda dobré,“ přemýšlela jsem, co by to R mohlo znamenat. „A jak to souvisí s tím ostatním?“
„Abychom se posunuli dál,“ ujal se kazatel opět slova. „Proroctví knihy Zjevení pokračuje Janovým viděním, kde měl možnost shlédnout trůn v nebi a pocítit Boží moc (dle Zj., 4. kap.). Na to navazuje poselství, kde Ježíš přijímá sedmkrát zapečetěnou knihu: „A v pravici toho, který sedí na trůnu, spatřil jsem knihu úplně popsanou, zapečetěnou sedmi pečetěmi.“ (Zj 5,1). A….Ježíš (Beránek) rozlamuje pečetě (Zj 5,2-5.9): „Tu jsem uviděl mocného anděla, který vyhlásil velikým hlasem: ´Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečetě?´ Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem plakal (Jan), že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní. Ale jeden ze starců mi řekl: ´Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou´... A zpívali novou píseň: ´Jsi hoden (Ježíš) přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras…´“
„Skutečně!?“ vzkřikla jsem překvapeně po důkladném přečtení 5. kapitoly. „Ježíš zde rozlamuje pečetě!“
„Co popisují následné hrůzy šesti pečetí?“ zajímala jsem se dál. „Zejména čtvrté z nich?“
„Každá pečeť popisuje období jedné ze zmiňovaných církví. Pečetě vlastně popisují dějiny křesťanství,“ začal kazatel. Když viděl moji soustředěnou pozornost, pokračoval: „Ve čtvrté pečeti se mluví o plavém koni přinášejícím smrt. „A když Beránek (Ježíš) rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: ´Pojď!´ A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.“ (Zj 6,7.8). Jedná se o období 538 – 1517 n. l. Spadá to do doby církve Thyatirské. Sinavý kůň symbolizuje pohanské prvky, jež jsou přinášeny do křesťanství, falešná učení, odpadnutí církve a pronásledování věrných.
„Jak může období čtvrté pečetě spadat do období Thyatirské církve? Vždyť by se symbolika sinavého koně dala stejně tak dobře vztáhnout na dnešní dobu, tj. na církev Laodikejskou,“ poznamenala jsem.
„Jak jsem již řekl. Každá pečeť charakterizuje církev v určitém časovém období. V době Thyatirské církve byly skutečné války, mučednictví a inkvizice,“ vysvětloval kazatel.
„Vy však říkáte, že žijeme v době laodikejské, a zároveň tedy v období 6. pečetě a ne v době Thyatirské církve, tj. 4. pečeti.“
„Souhlasím,“ poznamenal kazatel.
„Přečtěme si tedy, co je napsáno o laodikejské církvi,“ navrhla jsem a nalistovala daný text v Bibli: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.“ (Zj 3,15-19)
„To se dá vztáhnout na jakoukoliv církev,“ řekla jsem.
„Máš pravdu, ale na dnešní dobu to skutečně sedí,“ oponoval mi kazatel.
„Popis dnešní doby skutečně sedí na církev laodikejskou, ale na na text, který je uveden v šesté pečeti (dle Zj 6,12-17),“ upozornila jsem kazatele. „Pokud období laodikejské církve – šesté církve – souvisí s šestou pečetí, musí obojí platit na dnešní dobu.“
„Správně,“ souhlasně přikývnul kazatel.
„Jenže to nesouhlasí,“ poznamenala jsem. „V šesté pečeti se hovoří o velkých přírodních katastrofách: „A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým! Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?“ (Zj 6,12-17) A v 17. kapitole se dokonce mluví o Jeho (Ježíšově) ´velkém dni hněvu´ (Zj 6,17). Jak mi tedy vysvětlíte, že žijeme v této době. Vždyť se jedná o poslední dobu – o období TĚSNĚ před Ježíšovým druhým příchodem. Tato doba ještě nenastala. Ježíš stále nepřichází. Žijeme sice v poslední době, ale ne v ÚPLNÉM závěru této doby. Víme, že Ježíš přijde brzy, ale tady je popisováno dění, týkající se období těsně před Jeho příchodem. Nemůžeme dnešní dobu přirovnat k Laodikejské církvi, nejsme ještě úplně na konci,“ nedala jsem se zaskočit kazatelovou naučenou teologií.
„Na to ti nemohu odpovědět. Sděluji ti to, co učí naše adventistická církev. Myslím, že jako adventisté máme velmi přesný výklad knihy Zjevení. Poslední dobou může být i několik set let. Nechtěl bych tuto problematiku více rozebírat. Výklad sestavili moudří teologové, kteří se zabývali hlavně touto tajuplnou prorockou knihou a měli určitě větší poznání v této věci než my dva.“
Byla jsem si jistá, dle toho, co mi Bůh řekl, že se nacházíme v období 4. pečetě. Pokud se biblická apokalypsa skutečně týká posledních let dějin země a ne stovek nebo desítek let, tak je pravděpodobné, že ještě nejsme úplně na konci, tedy v období 6. pečeti, jak tomu církev věří. Jak to ale vysvětlit?
„Dobře. No…nebudu vás více zdržovat,“ zvedala jsem se z pohodlné židle a chystala se k odchodu.
„To je v pořádku. Bylo milé s tebou Bibli studovat,“ řekl srdečně kazatel.
„Velice vám děkuji,“ loučila jsem se s vděkem. „Hodně jste mi pomohl. Pokusím se tuto knihu více číst a studovat.“
Dlouho po našem společném rozhovoru jsem uvažovala nad kazatelovými slovy a celým jeho výkladem. Důkladně jsem prošla Bibli právě v oněch problematických pasážích, na které jsme během studia narazili. Modlila jsem se k Bohu o Ducha svatého, aby mi dal rozpoznat, jaký je skutečný správný výklad pečetí z knihy Zjevení.
Dle kazatelova výkladu se dnešní církev nachází v období laodikeje (Zj 3,14-22) a ve stavu odpovídajícímu 6. pečeti (Zj 6,12-17).
„Ve snu mi však Bůh řekl, že je důležitá 4. pečeť, to znamená, že se nacházíme v období 4. pečetě,“ přemýšlela jsem. „Pokud pečetě mluví o věcech, které se stanou PŘED 2. příchodem Pána Ježíše, pak ty poslední se stanou TĚSNĚ před Jeho příchodem – v úplně posledních letech.
Rovněž jsem zjistila, že ´hrůzy šesti pečetí´ (Zj., 6. kap.), jak jsou v Bibli popsány, souvisí s ´hrůzami šesti polnic´ (Zj., 9. kap.). První 4 pečetě by tedy mohly poukazovat na hrůzy prvních čtyř polnic a 3 další pečetě pak na hrůzy páté, šesté a sedmé polnice (polnice jsou popsány ve Zj., 8. a 9. kap.).
Rozlomená pečeť – soud nad žijícími věřícími
„Co ale znamenala pečeť, která byla v mém snu rozlomená? A zrovna 4. pečeť? Jde pouze o změny tady na zemi nebo též o dění v nebi?
Pak mě napadlo podívat se do knihy Zjevení, kde je zmínka o rozlomení pečetě. Měla jsem pocit, že to souvisí s Božím soudem, který se nad lidmi v nebi koná. Soud se koná nad věřícími. Bůh si vyvoluje lid, který bude při Jeho příchodu na zemi vzkříšen.
O nebeské knize, resp. knihách – kniha smrti (záznamy o nevěřících lidech) a kniha života (záznamy o věřících lidech) se v Bibli píše ve Zj 20,12: „Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.“ Pokud šlo v mém snu o rozlomenou pečeť na knize ozářené jasným světlem, byla to kniha života (Zj 20,12).
Znamenalo by to tedy, že nyní byla v nebi rozlomena pečeť, otevřena kniha života a začali být souzeni ŽIVÍ věřící!? Soud nad věřícími, kteří již umřeli (tento soud probíhá v nebi od r. 1844), tedy skončila a začala ÚPLNĚ poslední fáze - soud nad žijícími věřícími!?
„Pokud je to skutečně tak, Bože, jak to zapadá do dalších kapitol knihy Zjevení?“ ptala jsem se na modlitbách. „Má-li to nějaký význam, dej mi, prosím tě, vědět jaký. Vždyť víš, že jsem tuto prorockou knihu nikdy nestudovala a nevyznám se v ní. Pomoz mi, prosím, Bože, je-li to Tvoje vůle, abych poznala pravdu. Abych si uvědomila, jak málo času nám zbývá. A aby se o této pravdě mohli dovědět i další lidé, kteří netrpělivě očekávají Tvůj brzký příchod.“