07. Zapečetění svatých
ZAPEČETĚNÍ SVATÝCH
Co je Boží pečeť?
Co je to vlastně znamená – zapečetění? Ta Boží pečeť?
Pečeť Boží je hlavně SOBOTA. Ten, kdo přijme Boží pečeť, bude světit sobotu dle Božího 4. přikázání jako svatý den Boží, jako den odpočinku. Kdo však nepřijme Boží pečeť, přijme tzv. pečeť šelmy. Bude světitelem neděle nebo jiného dne. Tak opovrhne pravým Božím zákonem a přidá se na stranu šelmy, tj. satana.
Sestra Whiteová často píše o tom, že znamením na čele či na ruce, bude sobota: „Znamením šelmy je papežská sobota (tj. neděle), která je přijímána světem namísto Bohem určeného dne (soboty).“ (Ev 234-235)
Znamená to tedy, že když se rozhodneme světit den odpočinku, kterým je dle Bible sobota, obdržíme Boží pečeť. Pokud se rozhodneme pro svěcení neděle, kterou ustanovil člověk (papežství, katolicismus), obdržíme pečeť ďáblovu (cejch šelmy – dle Zj 14,9.10).
Dovolím si citovat ještě jeden text: „Římští katolíci přiznávají, že změnu soboty provedla jejich církev a prohlašují, že zachováváním neděle uznávají i jiní protestanti (věřící různých církví) moc jejich církve. V ‚Katolickém katechismu křesťanského náboženství‘ v odpovědi na otázku, který den se má zachovávat podle čtvrtého přikázání, se praví: ‚Podle starého zákona byla posvěceným dnem sobota; avšak církev, poučená Ježíšem Kristem a řízená Duchem Božím, nahradila sobotu nedělí, takže nyní světíme první, a nikoli sedmý den. Neděle nyní znamená den Páně a je dnem Páně´ (An Abridgment of the Christian Doctrine, Henry Tuberville, str. 58).“
„Kdo bude vědomě zachovávat takto změněný zákon, bude vzdávat nejvyšší poctu moci, která změnu provedla. Poslušnost papežských zákonů bude znamením věrnosti papeži namísto věrnosti Bohu.“ (GC 446)
Jako adventisté máme výjimečné poznání ohledně toho, který den by se měl světit jako svatý. Podle Bible je jím sobota. Je důležité držet se Desatera, včetně soboty.
Ale nejen přikázání o sobotě, ale i všechny ostatní jsou důležitá. Věřící musí mít též víru, jakou měl Ježíš, musí se vyznačovat Jeho chováním, Jeho charakterem. V novém překladu Bible je napsáno: „Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“ (Zj 14,12) Přečtěte si ale ten samý verš v kralické Bibli. Mluví se tam o ´víře Ježíše´: „Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“ (Zj 14,12) Opakuji, že jde o víru ne v Ježíše, ale o to, abychom vlastnili Ježíšovu víru, doslovně řečeno, měli ‚víru Ježíše‘.
Znamená to snad být stejného vyznání jako Ježíš?
Ne! Jde o to, aby naše křesťanství, víra, chování, charakter a jednání bylo jako samotného Ježíše. Máme být jako Ježíš - máme mít Jeho slova, Jeho činy i Jeho myšlenky. Máme být Bohu podřízeni tak, jako byl On. Bůh touží po tom, abychom se vyznačovali vírou, jakou měl Ježíš, abychom jednali, mluvili i mysleli jako On.
Nejde jen o věrnost Bohu. Jde o víc.
Na první pohled se zdá, jakoby to mělo stejný smysl. Ale zamysleme se pozorně. Například zachovávání přikázání není jen jejich dodržování, ale ‚ostříhání‘ se jich, jak se píše v kralickém překladu Bible: „…tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích“ (Zj 14,12). Jde tedy o pečlivé vyvarování se chyb zmíněných v Desateru.
Vzpomněla jsem si na citát od E. G. Whiteové, který jsem četla: „Jakékoli spojení církve se státem, byť jen nepatrné, nepřibližuje svět církvi, i když se to tak může jevit, ale ve skutečnosti vždy přibližuje církev světu.“ (GC 297)
Připadalo mi to stejné s církví jako s lidmi. Snažíme se připodobňovat lidem a světu, a ne Ježíši. Přitom bychom měli jednat tak, aby lidé toužili připodobnit se nám, nám věřícím, kteří odrážíme Kristův charakter.
Kdo obdrží pečeť?
Boží pečeť dostanou všichni lidé, kteří nepřijmou pečeť šelmy, tj. satana. Ti, kteří nepřijmou satanovo znamení na čelo ani na ruku a nepokleknou před šelmou: „…Kdo kleká pře šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího rozhorlení...“ (Zj 14,9.10) „Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku...“ (Zj 20,4). Tito věřící budou dodržovat Desatero Božích přikázání a držet se svědectví Ježíšova, jak se píše v Bibli: „Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“ (Zj 14,12). To je ta pečeť. Jedná se o nepřijetí satanova klamu neboli vedení ‚šelmy‘.
Elle Whiteová píše, že „zvláštním poznávacím znamením šelmy … je přestupování Božích přikázání.“ (GC 446)
Zapečetění svatých
EGW v jednom ze svých spisů píše, že o zachovávání soboty, jako rozhodného bodu pro přijetí Boží nebo satanovy pečetě, půjde hlavně až na konci dějin. Až v době, kdy bude vydán tzv. Nedělní zákon.
„Když bude zachovávání neděle přikázáno zákonem a svět bude seznámen s tím, co je to sobota – pravý den odpočinku, pak bude každý, kdo přestoupí Boží přikázání a bude poslouchat příkazy vydané Římem, uctívat papežství více než Boha.“ (GC 449)
To se zatím nestalo. Celosvětově platný zákon, ve kterém bude vyžadováno svěcení neděle jako dne odpočinku, ještě vydán nebyl. Proto nemohlo nastat ani zapečetění svatých.
Vrtalo mi hlavou mé vidění o zapečetění. Věřící mají být podle Bible ‚zapečetěni‘ před tím, než Ježíš přijde podruhé na tuto zem. Pokud se skutečně dějiny nachází v období páté polnice, tak už zapečetění proběhlo. Právě v páté polnici je psáno o zapečeťování. Je to zaznamenáno ve Zjevení 9,4: „Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele.“
Pokud je ve verších ze Zj 9,1.2 (‚Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti; otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší‘) skutečně popsán nedávný výbuch sopky na Islandu, pak následný únik ropy, tak zapečetění spadá do stejného období – do páté polnice knihy Zjevení. Z toho vyplývá, že se nyní nacházíme v období páté polnice a zároveň v období zapečetění.
Dle tohoto verše se může zdát, že zapečeťování skončilo. To však Bible nepotrvzuje.
Ellen Whiteová píše, že zapečetění věřících stejně jako doba milosti – oboje skončí krátce před druhým Ježíšovým příchodem (přesněji po vylití sedmi ran). Nemůžeme tedy říct, že zapečetění už proběhlo. Whiteová si to nevymyslela nebo nevydedukovala, ale Bůh jí to ve vidění řekl!
Nezpochybňuji, že zapečetění proběhne až na konci dějin. Mám ale pocit, že se bavíme o dvou různých zapečetěních. Jedno je popsáno v páté polnici knihy Zjevení a druhé v sedmé ráně, kdy zazní mocný hlas ‚Stalo se‘(Zj 16,17).
V Bibli se totiž mluví o dvou skupinách lidí: o 144 000 svatých („Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele.“ Zj 7,4) a o velkém zástupu („Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou.“ (Zj 7,9)
První zapečetění se týká 144 000 vyvolených věřících a druhé velkého zástupu.
Prvně bude zapečetěno 144 000 věřících, protože jde o zvláštní, Bohem specielně vyvolené věřící (více - viz kap. První zemětřesení, vzkříšení 144 000). Budou to lidé z 12-ti kmenů Izraele: „Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele: z pokolení Juda dvanáct tisíc, z pokolení Rúben dvanáct tisíc, z pokolení Gád dvanáct tisíc, z pokolení Ašer dvanáct tisíc, z pokolení Neftalím dvanáct tisíc, z pokolení Manase dvanáct tisíc, z pokolení Šimeón dvanáct tisíc, z pokolení Levi dvanáct tisíc, z pokolení Isachar dvanáct tisíc, z pokolení Zabulón dvanáct tisíc, z pokolení Josef dvanáct tisíc, z pokolení Benjamín dvanáct tisíc označených.“ (Zj 7,4-8) Dnes už neexistují všechny tyto izraelské kmeny, ale potomci několika kmenů dosud žijí. Z nich někteří budou vybráni do 144 000. Do 144 000 budou patřit jak ti věřící, kteří zemřeli, tak žijící.
Pak budou zapečetěni ti, kdo patří do velkého zástupu. Do obou kategorií náleží jak již zesnulé, tak i o žijící osoby. Nesmíme zapomenout na to, že od r. 1844 v nebi probíhá soud a též zapečeťování je postupné. Nejdříve jsou souzeni zemřelí věřící, poté živí. Nejprve je zapečetěno 144 000 věřících, poté velký zástup věřících.
Pokusím se více tuto myšlenku vysvětlit. Ve Zj 9,4 je psáno, že satan bude škodit lidem, „kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele“. To znamená, že Bohem vyvolení věřící lidé (144 000) budou označení Boží pečetí. Plyne z toho to, že ostatní lidé nebudou mít ještě žádnou pečeť. Bible se nezmiňuje o tom, že by ostatní nějakou pečeť přijali. Ať by šlo o pečeť boží nebo o pečeť šelmy (ďábla). Ostatní (věřící i nevěřící) lidé budou mít stále ještě možnost volby. Bůh jim poskytuje dobu milosti. Stále mají možnost se rozhodnout pro dobro, rozhodnout se pro Boha a vydat se za Ním. Až později – při volání třetího anděla v třetím andělském poselství Zj 14,9 se píše: „Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku…“ Všichni, kdo se pro Boha NErozhodli ani NErozhodnou, přijmou ´cejch´ neboli znamení šelmy. Až na konci dějin, kdy si každý sám dobrovolně vybere svůj osud, a to, zda chce jít za Bohem či nikoliv, dostane pečeť – pečeť Boží nebo pečeť šelmy.
To bude konečné rozhodnutí. Osud každého člověka již bude zpečetěn – buď k životu, nebo k smrti. Zazní mocné „Stalo se!“ (Zj 16,17) a Pán Ježíš bude moci přijít na zem.
Píše o tom i E. G. Whiteová: „...dílo je dokonáno a svatí jsou sečteni a zapečetěni... Potom jsem viděla Ježíše... Pozdvihl své ruce a řekl mocným hlasem: ´Stalo se!´ (Zj 16,17) Všechny andělské zástupy odložily své koruny a Ježíš pronesl slavnostní prohlášení: ´ Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.´ ( Zj 22,11) Každý případ byl rozhodnut, buď k životu, nebo k smrti.“ (EW 279-280)
Je 144 000 symbolické číslo?
Vedou se spory o tom, zda je číslo 144 000 symbolické nebo doslovné.
Když si přečteme, co je napsáno v Bibli, tak budeme hned znát odpověď. Je to napsáno ve Zj 7,4: „Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených.“Je zde napsáno, že Jan slyšel počet označených. Bůh mu řekl přesné číslo. Proč by mu jinak sděloval takový údaj, pokud by byl vymyšlený, pokud by to bylo jen přibližně? Stačilo by přeci říci ‚několik desítek tisíc‘ nebo prostě ‚mnoho‘.
Taktéž se o ‚počtu‘ mluví ve Zj 9,16: „A jejich jízdních oddílů bylo dvě stě miliónů - slyšel jsem jejich počet.“ I zde Bůh Janovi dává určitý údaj. Pevně věřím tomu, že jde o přesné číslo.
5.polnice = 5. pečeť
Je též zajímavé, jak se jednotlivá troubení ‚ polnic‘ prolínají s hrůzami ‚pečetí‘. Každá pečeť souhlasí s polnicí, tj. 4. polnice = 4. pečeť, 5. polnice = 5. pečeť...
Pokud nás tedy zapečetění svatých, výbuch sopky a hrůzy ropné katastrofy přesunuly do 5. polnice, musí se toto dění shodovat i s 5. pečetí.
Otevřela jsem Bibli a četla jsem: „Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: ´Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?´ Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.“ (Zj 6,9-11)
Tím, že bylo věřícím dáno ´bílé roucho´ (pátá pečeť, Zj 6,11) se myslí, že ´byli označeni Boží pečetí´ (pátý anděl /pátá polnice/, Zj 9,4). Jsou to dva různé výrazy pro jednu a tutéž událost – zapečetění.
Věřící jsou zde uklidňováni, „aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.“ (Zj 6,11) Znamená to tedy, že určitá část věřících (144 000) již byla Bohem vyvolena a zapečetěna. Stále však je tu možnost, aby se i ostatní lidé rozhodli pro Boha (tj. doba milosti pro ně ještě neskončila) a doplnili ´jejich počet´.