16. Vylití Ducha
VYLITÍ DUCHA SVATÉHO
Víme, že v prvokřesťanské době - za života apoštolů - došlo k mocnému vylití Ducha svatého. Bylo to v tzv. období letnic. Shromáždění věřící po obdržení Ducha začali mluvit jazyky.
„Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Sk 2,1-4)
E. G. Whiteová píše, že šlo o tzv. ‚raný déšť‘, který byl úvodem pro zmocnění církve v hlásání evangelia.
„Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů.“ (Za 10,1)
Tak jako skutečný déšť na jaře (raný déšť) dává rostlinám vzklíčit a vzrůst, tak tento raný duchovní déšť dal církvi sílu v počátcích jejího působení, pro nesení dobré zprávy o Ježíši světu.
V Bibli je psáno, že Duch svatý bude vylit, když bude Ježíš u oltáře.
„Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář.“ (Zj 8,3.4)
Před oltář přijde anděl a předstoupí před Boha s kadidlem a modlitbami věřících.
Kdy se tak stane? Kdy se nachází anděl před oltářem? I o tom se Bible zmiňuje:
„Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas od čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem. Ten hlas nařídil šestému andělu, držícímu polnici: ‚Rozvaž ty čtyři anděly, spoutané při veliké řece Eufratu‘.“ (Zj 9,13.14)
Před oltářem je anděl dříve, než budou rozvázáni čtyři andělé působící zkázu - tedy před vypuknutím dění šesté polnice.
Před šestou polnicí zazní hlasité volání 2. anděla (dle kap. Hlasité volání), který upozorňuje na pád Babylóna. „Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí sestupuje z nebe; a země byla ozářena jeho slávou. Zvolal mohutným hlasem: Padl, padl veliký Babylón…“ (Zj 18,1.2)
Povšimněme si výrazu, že ‚země byla ozářena jeho slávou‘.
„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.“ (Iz 60,1.2)
Hospodinova sláva působí na Jeho lid na zemi. Jsou obdařeni Jeho slávou, Jeho Duchem. Bůh vylívá na svůj lid svatého Ducha. Duch svatý začne působit ve větší míře než doposud. Není to však ještě ono závěrečné vylití Ducha, které se dá přirovnat k události o letnicích. Duch svatý byl po Kristově nanebevstoupení dán všem lidem na zemi, o Letnicích bylo jeho vylití překvapivé, ohromující a zvláštní.
Vylití Ducha odehrávající se před šestou polnicí bude nová mocná vlna duchovního vlivu, který bude postupně probouzet ‚spící‘ věřící.
E. G. Whiteová k tomu píše: „Navzdory všeobecnému úpadku víry a zbožnosti jsou v těchto církvích stále ještě praví následovníci Ježíše Krista. Dříve, než na zem dopadnou konečné Boží soudy, dojde mezi Božím lidem k takovému oživení původní zbožnosti, jaké se neprojevilo od doby apoštolů. Nepřítel spasení by rád toto dílo zmařil. Dříve než přijde doba pro toto hnutí, pokusí se je napodobit. V církvích, které dostane pod svou klamnou moc, vzbudí dojem, že na ně Bůh seslal své požehnání a projeví se něco, co budou považovat za velké náboženské probuzení. Zástupy lidí budou jásat, že Bůh pro ně koná úžasné věci, přitom však půjde o působení jiného ducha. Pod náboženským pláštíkem se satan pokusí rozšířit svůj vliv na celý křesťanský svět…“ (GC 463-464)
„Na Boží lid sestoupí Boží Duch a moc. Pak se mnoho lidí oddělí od těch církví, v nichž láska ke světu potlačila lásku k Bohu a Jeho slovu. Mnozí – jak duchovní, tak členové těchto církví – radostně přijmou velké pravdy, které nechal hlásat Bůh, aby se lidé připravili na druhý příchod Pána Ježíše.“ (GC 464)
Vylití Božího ducha bude na jeho služebníky, na ty lidi, kteří jdou za Ježíšem, slyší Jeho hlas, uposlechnou Jeho volání a budou hlásat poselství o brzkém příchodu Pána Ježíše.
Jde o volání družiček z Ježíšova podobenství: „Ženich je tu, jděte mu naproti!“ (Mt 25,6)
„Příchod ženich, o kterém se tu mluví, předchází svatbu. Svatba znázorňuje, jak se Kristus ujímá svého království.“ (GC 426)
Kdy začaly družičky takto volat?
„Uprostřed noci se rozlehl křik.“ (Mt 25,6) V řeckém základním textu čteme: ‚O půlnoci povstal křik‘. Zdá se, že křik tu není najednou, ale že přibývá stále více na hlasitosti, rozvíjí se! Jedná se tedy o družičky, které nejdříve usnuly, ale pak jsou postupně probouzeny a následně hlasitě volají!
Kdo ale vzbudí spící panny?
Z podobenství to nelze přesně určit. Přesto se můžeme na základě kontextu celé Bible domnívat, že je lid probuzen rozumnými Božími posly, kteří sami také usnuli, ale pak byli zvláštním působením Ducha svatého vyburcováni!
Tak tomu bylo i kolem r. 1844, jak se dovídáme z pera E. G. Whiteové: „Nedaleko od konce poselství druhého anděla jsem viděla velké světlo zářit z nebe na Boží lid. Paprsky tohoto světla byly jasné jako slunce, slyšela jsem volat hlasy andělů: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´ (Mt 25,6) To bylo půlnoční volání, které dalo sílu druhému andělskému poselství. Z nebe byli posláni andělé, aby vyburcovali malomyslné svaté a připravili je pro velké dílo… Toto dílo nespočívalo v lidské moudrosti a učenosti, nýbrž v síle Ducha svatého a jeho svatí, kteří slyšeli volání, nemohli odolat. Duchovně nejpokročilejší přijali poselství nejdříve… Ve všech částech země vzešlo nad poselstvím druhého anděla světlo a volání se dotklo tisíců srdcí. Šlo od města k městu a od vesnice k vesnici, až byl čekající Boží lid plně probuzen.“ (EG, str. 229-230 /224-225/)
Duch svatý stále burcuje Boží lid, aby se vydal do celého světa nést poselství o Ježíšově brzkém příchodu. Touží nás posílit Svojí mocí, abychom s jistotou hlásali blížící se dobu konce.
Vylití Ducha – pozdní déšť
„Pod symboly raného a pozdního deště, který padá ve východních zemích (též v Izraeli) v období sklizně, hebrejští prorokové předpověděli vylití duchovní milosti v nepředstavitelné míře na Boží církev. Vylití Ducha v době apoštolů bylo začátkem raného deště, neboli deště, který dává vzrůst…“ (Maranatha, kap. Pure Mark of Truth, str. 240)
E. G. Whiteová se též zmiňuje o tom, že v úplném závěru dějin bude také seslán Duch svatý, a to v nevídané míře. Bude to ‚pozdní déšť‘, který připraví lid doby konce na Ježíšův návrat. Tak jako pozdní déšť v přírodě připravuje rostliny pro sklizeň, tak i duchovní pozdní déšť připraví věřící lid pro závěrečné hlásání zprávy o nebeském soudu a brzkém příchodu Ježíše na zem.
„Ale čím jsme blíže nadcházející sklizni země, máme slíbeno speciální propůjčení duchovní milosti, jenž připraví církev na příchod Syna člověka. Toto vylití Ducha lze připodobnit k padání pozdního deště. Je to důležité pro to, aby byla církvi dodána síla. Aby byla uschopněna poslat prosby Pánu sklizně v období pozdního deště… Jako byl Kristus oslaven o letnicích, tak bude opět oslaven v závěrečné fázi hlásání evangelia, když připraví lid, aby obstál v konečném testu, v závěrečném konfliktu velkého sporu.“ (Maranatha, kap. Pure Mark of Truth, str. 240)
E. G. Whiteová však píše, že úplně v závěru dějin by mělo dojít k vylití Ducha v takovém rozsahu jako v období letnic na počátku působení apoštolů.
„Ani jeden z nás nikdy nezíská pečeť Boží, pokud naše charaktery budou mít jedinou poskvrnu nebo vadu. Je to na nás, abychom napravili vady v našich charakterech, abychom očistili duši chrámu od každého znečištění. Pozdní déšť na nás sestoupí tak, jako sestoupil raný déšť na učedníky o letnicích.“ (5T 214)
„Dříve než ukončí své dílo na zemi a v lidských srdcích – sešle Bůh ´pozdní déšť´, který má umožnit, aby zaseté semeno dozrálo ke žni. Tento dar navíc, který Pán dá svým dětem v poslední generaci, dokončí formování charakteru těch, kteří se odpovědně připravovali na Kristův příchod.“ (Křesťanská dokonalost, Jena Zurcher, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 79)
Pro pozdní déšť se věřící lidé musí připravit. Aby toto ohromné působení Ducha Božího mohli zakusit, musí pracovat na změně jejich charakteru.
„Mocí Ducha svatého má být v charakteru zdokonalen morální Boží obraz. Máme být plně proměněni k podobě Ježíše Krista. Pozdní déšť, dozrání žně světa, představuje duchovní milost, která připraví církev na příchod Syna člověka.“ (TM 506)
Tak budeme připraveni na vylití pozdního deště.
„Ani jeden z nás nikdy nezíská pečeť Boží, pokud naše charaktery budou mít jedinou poskvrnu nebo vadu. Je to na nás, abychom napravili vady v našich charakterech, abychom očistili duši chrámu od každého znečištění. Pozdní déšť na nás sestoupí tak, jako sestoupil raný déšť na učedníky o letnicích.“ (5T 214)
Kdy se bude jednat skutečně o událost, kterou budeme moci přirovnat k vylití Ducha o letnicích?
Ve Sk 2,17 se píše, že Duch svatý bude seslán „v posledních dnech“.
„A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha...“ (Sk 2,17)
„I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.“ (Jl 3,1)
„Dříve než ukončí své dílo na zemi a v lidských srdcích – sešle Bůh ´pozdní déšť´, který má umožnit, aby zaseté semeno dozrálo ke žni. Tento dar navíc, který Pán dá svým dětem v poslední generaci, dokončí formování charakteru těch, kteří se odpovědně připravovali na Kristův příchod.“ (Křesťanská dokonalost, Jena Zurcher, nakl. Advent-Orion, Praha 1995, str. 79)
Ježíš stojí před oltářem se zlatou kadidelnicí (Zj 8,3), ale doposud nevrhnul kadidelnici dolů na zem: „Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ní oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem...“ (Zj 8,5).
Až bude vržena kadidelnice na zem, dojde k očekávanému velkému vylití Ducha, které se bude moci přirovnat k vylití Ducha o Letnicích). Stane se tak těsně před Ježíšovým příchodem (více v kap. Sedmdesát týdnů).